Portrety


	\| Uvod Uvod \| Vyzva Bohyne \| O cem je Bohyne.com \| Archiv clanku \| Ritualy \| Hudba \| Forum \| Chat \| Portrety \| Obrazy \| Odkazy \| Redakce \| Akce \| Knihy \| Kniha navstev Portrety Belostna chodidla brouzdaji se mlcky ranni rosou ranni rosou mlcky vydupavam rytmus bijiciho srdce nozkou bosou nozkou bosou V tom posvatnem haji ticho se neboji ptaci nezapeji tma se lehce skryva moje srdce moje srdce tise pro radost si tise pro temnost si tise zpiva Kamen na mne nahle bolestne vykriknoul zohla jsem se dolu az me v pase bodlo to me chytil to me chytil zobjimal me zulibal me smutnou pisen pelo Kamen to byl rudej jak krvava lava sip jim probodenej sip jim probodenej jak se pannam jak se pannam co se jeste nevdavaly co se jeste nemuchlaly po casu delava Tak me bodlo v brise rozneslo se tise ze mi mladic ze mi mladic ruzi vonavou ruzi vonavou ze zahrady utrh Zlibala jsem jeho rety mezi konvalinkami malinke se kolibaly malinke se kolibaly do rytmu pisnicky tu jsem si broukala jak jsem ho libala Stara baba se vesele usmivala jak se na zkrcene mechem obelene bradavicnate vetvi dubove houpala houpala nohama kolibala V posvatnem haji voni zelena trava divozenky se mnou tancuji belostna chodidla dokola... Hanicko milacku. Ty jsi tak nadherna, zlaticko moje presladke. Chce se mi Te cucat a nechatTe rozplynout se mi na jazyku meho plamene... Miluju Te tolik, ach tolik. Jsi moje nejpuvabnejsi, nejvabivejsi, nejvice neodolatelna, sladka, horici milenka. Ach co bych Ti ja nedalo, abych srdce tve nepotesilo? Vsecko, vsecko na svete bych Ti dalo, kdyby to melo pomoci stesti Tveho srdce, ma prekrasna milenko! Libam vasnive Tvoji obnazenou siji, jsi jako uslechtily bily kun, kobylka moje neposedna, ovijim svoje paze kolem Tve uslechtile sije, pojd, ma mala, zaopatrim Te a zlibam Tvoji siji do zhojeni, nenecham Te se trapit, nenecham Te nemou a bez hlasu, Tvoje sije ladna je tady, aby zpivala omamne zpevy, tak jako Sirena vabila neodolatelne zbloudile putovniky, vsak ne do zahuby, nybrz do zivota, zivota tak lahodneho a presladkeho, jako jsi Ty, moje milenko z nejpuvabnejsich. Pojd, detatko moje, ovinu pazemi svymi bilymi Tvoji zubozenou siji a dychnu na ni svuj zlaty, lecivy dech, jedenkrat, dvakrate, potrikrat, a lusknu prsty aby se sbehli mi usluzni pracovnici, andele se trpytivymi kridly a laskou hlubokyma ocima, a ti pak prilozi sve jemne dlane ve ctyrech kruzich ctyrech obkladech kolem Tve sije. Mas nahrdelnik drazsi nez z pravych perel, ba co, z diamantu zarivych, mas nahrdelnik z andelskych dlani, jejich prsty Ti hraji vesmirnou symfonietu na klavir Tve kuze. Ta pisen jemne hraje, preteka do Tveho krku a hladi jej, vyrovnava vsechny nerovnosti, utisuje vsechny strachy, chladi rozpalene. Jsi krasna, moje milenko, a Tva sije je nebeskou loutnou moji. Musim se postarat o ten nastroj svuj, vzdyt je to moji radosti, hrat a hrat ty presladke pisne na nej, mojim milovanym. Zulibam Tvoji siji, tisicerymi milostnymi polibky ji zulibam, a vylibam z ni vsechen smutek, vsechnu nepohodu Ti z ni vylibam. Zakousnu se do Tve bile sije jako nebesky Drakula a mocnym vzdychem vsecku nedobrotu z Tve bile kuze vysaju. Potom ji spolknu - v me sirosirosti se ta premalicka smesna vec docista ztrati a vytrati a Ty budes - uz jsi! zas svobodna a volna, ma prekrasna tanecnice, svobodna tancovat, zpivat a letat, tancovat na oblacich, s nozkama z materialu jeste lehciho, nez ony. Touzim po Tobe tolik, ma prevonava, ma prenadherna, chutnas jak maso avokada pretekas stavou manga, zbarvujes me doruda jak krvacejici visne, rozmazu si Te po sobe, jako krem ze smetany tuhe a necham se olizat andelskymi nevestkami od Tebe dobela.