Make your own free website on Tripod.com
    |   Uvod
Ritual jako stavebni jednotka nove kultury   |   Rohaty Buh   |   Cesta Luny   |   Matka Hlina   |   Slet carodejnic   |   Blaho   |   Jak zalozit zenskou skupinu   |   Bohyne v Cornwallu   |   Meditace na Zdroj   |   Bohyne (ne)definovana   |   Jeskyne   |   Trinacta komnata   |   Ta s obema prsy   |   Krchnicka   |   Uvodniky   |   Dolni Vestonice - Ceska Bohyne   |   Fotoalbum: Neotresena Indie   |   Navrat Bohyne   |   Zimni meditace   |   Myslenky moudrych   |   Zariva tma   |   Marx a matriarchat

Rohaty Buh

Predstava Rohateho Boha carodejnictvi je naprosto odlisna od jakehokoliv jineho obrazu muznosti v nasi kulture. Je tezke jej pochopit, protoze nezapada do zadneho ocekavaneho stereotypu. Neni macho chlapak, ani prevraceny obraz toho, kdo zamerne vyhledava zzenstilost. Je citlivy, nezny a laskavy, ale je to take Lovec. Je to Buh, ktery Umira, ale jeho smrt vzdy slouzi zivotni sile. Je neochocenou sexualitou - ale sexualitou, ktera je hluboka, svata a spojujici sila. Je silou pocitu a je obrazem toho, cim by muzi mohli byt, kdyby se osvobodili od omezeni patriarchatni kultury.

Obraz Rohateho Boha byl naschval perverzne prekrouceny stredovekou cirkvi
v predstavu krestanskeho Dabla. Carodejnice neveri v Dabla ani jej neuctivaji - povazuji jej za bizarni krestansky koncept. Buh carodejnic je sexualni, ale sexualita je povazovana za posvatnou, nikoliv obscenni nebo hrisnou. Nas Buh ma rohy, ale to jsou srpy dorustajiciho a ubyvajiciho mesice lunarni Bohyne a symbol zvireci zivocisnosti.

V urcitych aspektech je cerny, ne protoze nahani hruzu a strach, ale protoze temnota a noc jsou dobou sily a soucasti cyklu casu.

Rohaty Buh reprezentuje mocne, pozitivni muzske vlastnosti, ktere vychazi z hlubsich pramenu nez
stereotypy a nasili a emocionalni zmrzaceni muzu nasi spolecnosti. Kdyby byl muz stvoreny v obrazu Rohateho Boha, mel by svobodu k tomu, aby byl divoky bez krutosti, hneval se bez nasili, byl by duchovni bez ztraty sve sexualnosti a dokazal by opravdove milovat.

Bohyne je ta, ktera krouzi okolo; Buh je to, co vyvstava vpred, jeji zrcadlovy odraz, jeji protipol. Ona je zeme; On je semeno. Ona je vseobsahujici nebe; On je slunce, jeji ohniva koule. Ona je Kolo; On Cestovatel. On je obeti smrti, aby zivot mohl pokracovat. Ona je Matka a Nicitelka; On je vse, co je zrozeno a zniceno.

Pro muze je Buh obrazem vnitrni sily a potence, ktera je vic nez jenom sexualni. Je nerozdelenym Ja, v nemz mysl neni oddelena od tela, ani duch od masa. Ty v jejich spojeni pracuji na vrcholku tvorive a emocionalni sily.

V nasi kulture se muzi uci, ze muznost vyzaduje absenci pocitu. Jsou podminovani
k fungovani v militaristickem stylu - odseknouti se od svych emoci a ignorovani zprav tela; popreni telesneho nepohodli, bolesti a strachu, proto, aby mohli bojovat a zvitezit co nejefektivneji. Toto plati, at uz je bitevnim polem valecne uzemi, loznice anebo kancelar.

Buh ztelesnuje silu pocitu. Jeho zvireci rohy reprezentuji pravdu neskryvane emoce, ktera se nesnazi zalibit se jakymkoli panum. Je neochoceny. Ale neochocene pocity se lisi od nasilnictvi. Buh je zivotni sila, zivotni cyklus. Zustava v orbitu Bohyne; jeho sila je vzdy nasmerovana ke sluzbe zivotu.

Buh carodejnic je Buh lasky. Tato laska zahrnuje sexualitu, ktera je take divoka a neochocena, i citliva a nezna. Jeho sexualita je naplno procitena, v kontextu, ve kterem sexualni touha je svata, nejen proto, ze skrze ni vznika novy zivot, ale protoze je zpusobem, skrze nejz jsou nase zivoty hluboce a extaticky realizovany. V carodejnictvi je sex svatosti, vnejsi znameni vnitrni milosti. Tato milost je hluboke spojeni a uznani celosti druheho cloveka. Ve sve esenci neni odkazana pouze na fyzicky akt - je to vymena energie, jemne vyzivy mezi dvema lidmi. Skrze spojeni s druhym se spojujeme se vsim.

Spojitost lasky se smrti je silna v mytologii mnohych kultur. V carodejnictvi laska nikdy neni spojovana se skutecnym fyzickym nasilim a nic neni proti duchu Remesla tolik, jako soucasne zaplavy nasilne pornografie. Buh se nedopousti sadomasochismu na Bohyni, ani ji nekaze "moc sexualniho odevzdani se ". Je to on, kdo se odevzdava, sile svych vlastnich pocitu. To v lasce zijeme tak plne ve vsepohlcujicim pritomnem okamziku, a nikdy si nejsme tolik vedomi vlastni smrtelnosti jako v lasce. Protoze i jestlize laska trva - a popularni pisne i osobni zkusenosti nas ujistuji, ze netrva - nebo metamorfozuje do sladsi a hlubsi, i kdyz mozna ne tak ohnive formy, drive ci pozdeji jeden z milencu zemre a druhy zustane sam. Remeslo se nepokousi toto dilema vyresit, ale cini jej intenzivnejsi, protoze jenom v tom horkosladkem uvedomeni, v objeti Pana, jehoz chlupata stehna nas rozdiraji, prave kdyz nam prinaseji extazi, se ucime byt totalne zivi.
(Starhawk, The Spiral Dance)