Den jsem doma zpatky z vyletu nasi ritualni skupiny a
jeste porad jsem naprosto blazena.
Nase skupina - Dcery Bohyne - ma dva hlavni vylety
do prirody, kdy zustaneme venku pres noc, dvakrat do roka: cely
vikend na Imbolc a vylet se stanovanim na Lammas. Tentokrat jsme na Lammas vyrazily do jednoho z narodnich parku v sekvojovych lesich v Humboldt's County. Kempovali jsme v kempu Hidden Springs
v parku, ktery je asi 20 mili na sever od Garberville, podle slavne Avenue of the Giants (Trida Obru), hned za Kalifornskym
"Lost Cost" (Ztracene pobrezi).
Daly jsme si na to tenhle rok ctyri dny, protoze ten
park je asi 250 mili severne od Bay Area, kde vsechny bydlime. Potoze jsme musely jet tak daleko, rekly jsme si, ze si dame
vic casu, aby to stalo za to.
Kdyz jsme se balily, zacala jsem se smat, jake to mame
komplikovane nabozenstvi. Hromady veci, ktere jsme s sebou vezly: jidlo, obleceni na ritualy, svicky, objekty na oltar, bubny,
chrestitka, me zezlo stareny, smotky na vykurovani, kotle, vytvarne potreby, runove kameny, stanovaci vybaveni atd. atd. Myslim,
ze by to pro nejake uctivace Bohyne zamerene na podnikani byla skvela prilezitost: Stehovani a Skladovani Bohyne - Odvezeme
vam veci na ritualy!
Nez jsme vyjely, samozrejme, ze jsme kourem ocistily
auta skrz naskrz. Nacpaly jsme se dovnitr a vyjely po dalnici
s nadhernym pocitem volnosti a svobody. A ani jednou nebyly s autem problemy.
Mely jsme samy pro sebe maly dokonaly les na kopci pokrytem
sekvojemi vysoko nad rozdvojenim Uhori Reky. Velka rovna plocha pro stanovani a dalsi rozlehly prostor na ohen a ritualy.
Obrovsky stupnovity, mechem pokryty parez sekvoje vytvoril prirodni oltar.
Druhou noc jsme zustaly vzhuru a sedely jsme s nasemi
zemrelymi matkami a babickami. To odpoledne jsme vyrobily panenky, pripominajici nase zesnule predkyne, z pytle latkovych
odstrizku, polyesterove vyplne a vlasu na panenky, ktere jsem privezla. Mezi jinymi jsme meli jednu elegantni babicku s vlasy
stazenymi v cerne sametove krajce, chlapeckou tetu v kostkovane
kosili s brylemi spravenymi lepici paskou a nadhernou polynesko - cinskou maminku s dlouhymi cernymi vlasy a peknym hedvabnym
satkem kolem krku. Ja jsem vyrobila svoji baculatou mazlivou babicku s bujnym poprsim a moji spis chladnou matku, ledovou
princeznu s dlouhymi zlatymi vlasy.
Prinesly jsme ploche kameny z Uhori Reky a vyrobily mohylovy
hrob. Naplnily jsme ho divokymi kvetinami a bylinami a mechem. Ocistily jsme hrob trochou vody z reky Columbia, kterou jsem
s sebou privezla ze statu Washington, do sklenic jsme daly dlouhe bile svice a na vrch hrobu polozily loutky nasich predchudkyn.
Tu noc jsme zapalily svicky, sedely u mohyly a povidaly si s nimi. Bylo opravdu uzasne videt a citit emocionalni spojeni,
ktere jsme vsechny mely s nasimi rodinnymi prislusnicemi. A vypadalo to, ze i vsechny maminy a babicky mely tam v lesich skvele
party. Taky i myslim, ze jsme v sobe vsechny jeste mely tu touhu hrat si s panenkami, ktere vyrabeni loutek ucinilo zadost.
Sly jsme se pak koupat nahe v Uhori Rece, ktera je panenska,
cista se dnem z ohlazenych kamenu. Teplota vody byla perfektni: ani moc tepla, ani studena. Vlastne jsme v te vode zustaly
hodiny, jako by nas po celem tele hladily obrovske ruce. Bylo to, jako bysme plachtily ve velke deloze Bohyne.
Jednoho dne jsme mely ricni ritual k pocte Oshun, ktera
je sama ricni bohyni. Vzdycky jedna z nas plavala na zadech naha a druha ji kapala med po celem tele na pocest Oshun a ukoncila
to kapanim medu do ust. Tohle byl pro me jeden z nejhlubsich duchovnich zazitku meho zivota. Jeste ted se vidim, jak liju
med, zlaty, jak se v nem odrazi slunce, po alabastrove zene plovouci v pruzracne ciste vode se sekvojemi, vrbami a bavlniky
v pozadi a par zarive ruzovych prouzku ohniveho byli kvetouciho podel brehu. Sila tohohle okamziku mi vzala dech. Skoro jsem
nemohla chodit, kdyz jsem vylezla z reky.
Driv jsem byvala poradkyne na letnich taborech a stravila
jsem 11 let v divcim skautu - diky tobe, Julie Gordon Lowe!!!- a znam vetsinu rostlin a stromu a mam dobre tabornicke znalosti.
Takze byla zabava se o tohle delit s mymi sestrami Bohyne, zvlast
to obrovske poteseni z toho, kdyz jsme staly podel cesty a trhaly jsme sluncem ohrate ostruziny a okamzite je rozmackavaly
v puse. Uz jsem rekla, ze losos a ostruziny jsou dva nejvetsi dary, ktere nam Bohyne dala v levem hornim rohu Spojenych Statu
a ze to je tak blizko k hrichu, jak se jen my, uctivacky Bohyne, muzeme dostat, kdyz ignorujeme Jeji dary. Bohyne samozrejme
chce, abysme tam staly a jedly Jeji ostruziny a stava nam tekla po pazich.
Nasi posledni noc jsme nadherne divocily kolem ohne.
Zavolaly jsme k nam Artemis, ale nejak prisla i Ursula. Byly jsme vsechny medvedimi bohynemi s obnazenymi nadry a povlavajicimi
vlasy, ktere bubnovaly a zpivaly a hulakaly a tancily kolem ohne. A vychechtaly jsme se uplne z podoby! Nikdy v zivote jsem
se tak nepobavila jako tu noc! Tancila jsem se svou velkou olsovou holi Stareny, do ktere jsou vyrezane runy a ke ktere jsem pripevnila dva pruhy sobich prstu, ktere chresti jako stare suche
kosti. Busila jsem s tim o zem a zeme se hybala.
Nikdo nas neotravoval a dokonce - na nasem poslednim
velkem koupani, kdy jsme mely plavky, protoze jsme byly v rece s nekolika dalsimi rodinami- jsme byly vazne nablizku nabirani
novych rekrutu. Ty dalsi zeny - vetsinou mamy s jejich rodinami - to tak pritahovalo k nam a k nasi energii. Neustale 'nahodou'
priplouvaly blizko k nam a nakonec se dostatecne odvazily, ze se nas zeptaly, kdo jsme a proc se tak dobre bavime.
Mely jsme taky skvele jidlo. Kukurici opecenou nad ohnem,
kure teriyaki, marinovanou zeleninu opekanou na roznich, skvele hovezi - tohle neni skupina vegetarianu! - a uzasne ovoce
a zeleninu od jedne nasi clenky, ktera je soucasti organickeho velkoproducenta. Mely jsme obrovske bile tresne, ktere byli
zaroven sladke i dostatecne kysele na to, aby byly zajimave, broskve, ktere se rozplyvaly v ustech, tradicni rajcata, ktera
vazila vice nez pul kila jedno, avokada jak maslo, a zlute bananove brambory, ktere jsme pekly s rozmarynovym a olivovym olejem. Lahev skveleho organickeho vina Bordeaux.
Vsechny jsem naucila, jak delat tabornicke kolacky Andeli
jidlo, ktere sestava z tlustych kousku chleba namocenych do kondenzovaneho mleka, obalenych v nastrouhanem kokosu, nastrcenych
na prut a opecenych nad ohnem. Zni to divne, ale verte mi, je to totalni DOBROTA.
Povidaly jsme a povidaly a povidaly a povidaly, zpivaly
pisne, hraly na kytaru a bubny a spojily se spolu jeste tesneji, nez kdy pred tim. Odplazily jsme se domu pekne po pulnoci
nasi posledni noci, protoze nikdo nedokazal odolat posledni prilezitosti vykoupani se v Uhori. Projizdeli jsme jednim ze silnici
prujezdnych sekvojovych lesu, kvuli jedne z nas, ktera je v Kalifornii nova a neverila, ze lidi opravdu neco takoveho udelali.
Tenhle zazitek byl do velkeho stupne skvelosti odlisny
od zazitku festivalu Bohyne 2000. Tentokrat cely duraz byl na prostredi a na kazde z nas. Protoze nebyl ustanoveny program,
vecere byla, az byla a tak bylo i vsechno ostatni - opravdu jsme se mohly ponorit do hloubky a zase se vynorit. Opravdu se
mi moc libila Bohyne 2000, kde jsem se od kazdeho vedouciho programu neco naucila. Ale bylo to vyborne, ze jsme na tomhle vylete nemely ta vyruseni.
Jedna dalsi vec, ktera byla opravdu dobra na tom vylete,
bylo bezpeci, ktere jsme v nasem poctu mely. Jak mam rada taboreni, nepripada v uvahu, ze bych se citila bezpecne, kdybych
na takovyhle vylet chtela vyrazit sama. Ale bylo as plno, a mame jednoho hyper-ostraziteho strazce, ze jsem se citila
nadherne v bezpeci a mohla jsem si tam jen tak plout na zadech a divat se na nebe bez jedine starosti na celem svete.
Takze ted jsme doma. A uz se mi chce zpatky. Coz je vyborny
stav mysli, v jakem se ma clovek vratit z vyletu. Zvlast kdyz
tam bylo tolik tanceni s bohynemi. To byla vyborna oslava Lammas.
