podle Jane Meredith

Nedavno se me jedna zena zeptala, jestli si myslim, ze je nejlepsi k Temne Bohyni pristoupit z pozice kontroly nebo pratelstvi.

Muzes zkusit obe moznosti, rekla jsem ji, ale myslim, ze daleko nedojdes. Navic, ji na tom nezalezi, jak k ni pristoupis, pusti se do sve prace tak jako tak - ale mozna na tom bude zalezet tobe.

Pratelstvi? Pokud se vam to povede, a pamatujte si, ze mluvime o  te, ktera ma oci smrti, misto vlasu hady, nahrdelnik z lidskych lebek a v jedne ze svych ctyr, osmi nebo kdovi kolika rukou drzi nuz a z toho kape krev. Mluvime tady o stinu, nasem vlastnim stinu, vecech v nas, ktere jsme nejvice vyvlastnili, nejvice zavrhli a opovrhli jimi. A o kolektivnim stinu: pro zeny jsou to ty aspekty carodejnice a stareny a devky, osklive, sobecke, zlostne, prilis emocionalni, precitlivele, narocne a manipulujici. Jeji jmena jsou Kali, Lilith, Medusa, Ereshkigal, Hecate, Morgana - obavana, nenavidena a potupovana po veky veku. Pratelstvi? Mozna se mi v tom smeru povede jedno nebo dve gesta, mam-li dobry den, ale ona zridka prichazi v dobrem dni.

Pro me je Temna Bohyne vrazednice deti, je to hladomor a znasilneni a zena, ktera ukradla meho milence, je to zoufalstvi a samota a silenstvi. A ja vim, ze me pratelstvi potrebuje, zoufale jej potrebuje, ale je to vetsinou formalni pratelstvi, ktere jsem ji schopna nabidnout - respekt, uctu, empatii, soucit, sluzbu. Mozna by se problemy sveta vyresily, kdybych ji dokazala obejmout a polibit na tvar a smat se s ni a usadit se k dobremu potlachu. Zni to skvele, ale ja vim, ze ty vteriny milosti, kdy je neco takoveho mozne, jsou vzacne. Ve srovnani s dobou, kdy se to nedari.

Co se tyce ovladani - jiste jsme to vsichni zkusili. Vsichni jsme zjistili, ze na urcitou dobu - a nekdy pomerne na dlouho - ji dokazeme mit pod kontrolou. Nekteri z nas berou drogy nebo leky, alkohol ci antidepresanty, neustala zamestnanost ci proste popreni funguje taky docela slusne. Zastavime se v jednom miste a cekame, az odejde, az se to zmeni... a to se nekdy povede. Nekdy odejde, vetsinou se to zhorsi, ale nikdy, nikdy to doopravdy nezmeni pozici, ve ktere jste na sve ceste k Temne Bohyni. Ale kdyz chcete to, co ona vlastni - coz je leceni, vnitrni pravda, cesta ke svetlu, magie a transformace - tak drive ci pozdeji se ji budete muset odevzdat a vydat se k ni a dovolit, aby vam byla odebrana kontrola, spolu s vetsinou dalsich veci, o kterych jste si mysleli, ze je opravdu potrebujete. Kontrola? Kontrolujte tornado, kontrolujte kolobeh rocnich dob ci fazi mesice. Je to jako napad ovladat chaos vesmiru, ktery bez lidskeho zasahu je naprosto dokonaly - i kdyby to slo, chteli byste jej opravdu kontrolovat?

A tak jsem rekla, zkus uctu. Cti jeji silu, jeji moudrost, jeji smutek a bolest, jeji neodvratitelnost. Cti ji jako aspekt sveho nejhlubsiho ja, cti ji jako tvar mysterii, cti ji jako transformujici silu.

Zazili jste ty chvile nahleho vhledu a svetla uprostred hluboke deprese nebo silne mentalni/emocionalni/fyzicke agonie, nebo chvile nehy a temer iracionalniho ujisteni, jakobyste byli zabaleni do hrejive deky na konci noci plne zoufalstvi? To je ona, dve tvare Temne Bohyne. A pouze skrze tu jednu, temnou tvar, dokaze ukazat i tu druhou.

Temna Bohyne je intimni bohyne. Zabyva se zrozenim a smrti, zasvecenim, zmenou, lecenim a bolesti. Neni o ascendovani, nevyhyba se nicemu, neni hodna. Je o syrove pravde, o tele a pocitech a prastarem vedeni, o moci krve a o temnote, je o hlubokych volbach a o silne konfrontaci. Je nemilosrdna a prece je milost sama - milost smrti, osvobozeni, zmeny.

Takze nezalezi, jak k ni pristoupite - pokud si mysli, ze jste zrali, rozerve vas napul. Ji na tom nezalezi. A prece...zalezi. Pokud v nasich srdcich najde kontrolu - jake to pro nas pak bude, byt roztrhan? I pratelstvi je jenom domnenka.

V pradavnem sumerskem mytu o sestupu do podsveti, bohyne Inanna, kralovna Nebe a Zeme, jde dobrovolne dolu do temne rise, aby se setkala se svou sestrou Ereshkigal, ktera je kralovnou tohoto mista. Inanna si sama voli sestoupit do rise Temne Bohyne (a zda se, ze plne ocekava, ze ji Bohyne bude brat jako sobe rovnou, ackoli take pripravi vlastni zachrannou vypravu pro pripad, ze by se nevratila.) Ereshkigal zareaguje tim, ze ji postupne zbavi vsech jejich symbolu moci a funkce (takze Inanna ztrati vse, co z ni dela bohyni a vladkyni) a pak ji zabije. I kdyz Inanna predstupuje pred Temnou Bohyni uz naha a hluboce se pokloni, jeji sestra na ni spocine okem smrti. A jeji mrtvolu povesi na reznicky hak, aby se rozlozila.

Jeji moc Inannu nezachrani. Krasa, zare, spolecenske postaveni, jeji vztah k Ereshkigal - nic z toho ji nepomuze. Zda se, ze nam tento pribeh naznacuje, ze jak kontrola, tak pratelstvi nam pred Temnou Bohyni nejsou nic platne. Nicmene Inanna je zachranena, vraci se z podzemi, castecne diky sve proziravosti, protoze pred odchodem pozadala sluzku Ninshubur, aby vyhlasila poplach a vyprosila od bohu pomoc, pokud se Inanna nebude vracet. Jeden z bohu se rozhodne pomoci a vysle do podsveti dve stvoreni, tak mala, ze si jich nikdo nevsimne. Tyto bytosti zachrani Inannino telo (a ozivi jej chlebem a zivou vodou) tak, ze praktikuji soucit s narikajici Ereshkigal a zrcadli jeji utrpeni. Ta je tak vdecna za prosty cin vyslyseni, ze jim darem nabidne, cokoliv si budou prat, a oni pozadaji o telo Inanny.

Tento soucit, tato ucta k utrpeni same Temne Bohyne je klicovym bodem pribehu. Dokazeme take vstoupit do rise nasi vlastni bolesti a  zemrit v ni, a v tomto prostoru se sebou mit soucit- ne soucit s nasim jasnym ja, ale s tim nejtemnejsim? A zacit tak pracovat na vystupu ven, coz v sobe nese seminka integrovani nasich temnych a svetlych ja? I pokud tak ucinime a pristoupime k Temne Bohyni s uctou, nemyslim si, ze by nas to zachranilo od nejakeho zpusobu smrti a zniceni, ale je to proste neodvratitelna podminka ke konecnemu osvobozeni.

V dospelosti jsem mela dva hluboke zazitky, ktere bych nazvala stretem s Temnou Bohyni. Poprve po porodu sveho ditete (slusne se tomu rika post-natalni deprese), podruhe, kdyz muj partner ukoncil nas vztah. Poprve jsem jeste nechapala potrebu cti. Pripadala jsem si vtazena do podsveti, trestana, obrovsky pocit hrozive osudovosti a absolutni nemoznost uniku. Tedy, nebylo to uplne nemozne, ale slo to velmi, velmi pomalu. Podruhe to bylo jinak. Byla jsem zdevastovana, ale duverovala jsem, ze se o me bohyne nejak postara, ze v tom byl nejaky vyznam a transformace a po celou dobu jsem citila vedeni a peci - a nejen v duchovnim slova smyslu. Dostalo se mi uzasne lasky a podpory z fyzickeho sveta, uplny opak od predchazejiciho zazitku.

Mozna si v techle vecech proste vedeme lip, cim jsme starsi. Myslim, ze to je castecne tim, ze vime, ze at je to jakkoli hrozne, neumreme na to. Ale tam bylo i neco jineho: nejak jsem vzdala ocekavani, ze tomu vsemu musim rozumet, pocit, ze jsem to mam v rukou. Vzdala jsem se porouceni vesmiru a nechala jsem ji, at se pusti do prace. A pokusila jsem se spratelit s jeji bolesti a hruzou uvnitr sebe. Ctila jsem ji ve svem strachu a pochybach a ztrate a docela casto jsem mela pocit, ze tim prostupuji dopredu, a pocit milosti (jen nekdy). Po celou tu dobu jsem ctila sebe tak, jak jsem to neucinila driv, a Bohyni v jeji temnote.

Pocta je takove staromodni slovo. Casto uz lidem nevzdavame cest, mozna jenom pokud jsou mrtvi a i tak pokud jsme je nikdy nemeli moc radi. Ucta je mnohem srozumitelnejsi. Mame uctu k nasim detem, pratelum a partnerum? Milujeme je, to ano, casto ukoncime konverzaci na telefonu slovy "miluji te", ale jak casto nekdo rekne "ctim te"? Mame plno kritiky, souhlasu a lasky, ale ne opravdove cti. Nemyslim si, ze se to da zamenit s laskou. Laska se muze splest s vlastnictvim - to se ucta neda. Laska je intimnejsi, ale tak promenliva - ucta vypada stabilnejsi, temer spolehlivejsi.

Cest - premyslim o svatebnich slibech a prohlasenich Skautu. O rytirich a jejich damach, a ano, o bozich. O starych bozich, kteri pusobili rust urody a plodnost zvirat a vychod slunce. Bohyne, tak ohromujici jako samo zrozeni, tak nevysvetlitelna jako laska a tak neodvratitelna jako smrt. Premyslim o cteni toho, co se neda ovladat a casto ani ne pochopit, protoze je za tim vyznam, ktery jde za nas vlastni vyznam, je tam duch a velke Mysterium.

A co by to znamenalo, ctit Temnou Bohyni v nasich zivotech, ve svete? Dokazes zapalit svicku ve sve temne noci duse, kdyz te uprostred noci zachvati hruza a promeni se v strach maleho bezmocneho ditete? Dokazes naslouchat strachu druheho, s jasnyma ocima, bez potreby jej opravit nebo rozptylit nebo srovnavat? Dokazes citit, jak se ti pevna puda tveho zivota zacina pod chodidly propadavat a jit dustojne, s otevrenyma ocima, kamkoliv te cesta zavede? Dokazes i nadale uvitat ubyvani mesice, zmenu rocnich obdobi, prichod rana a kazdy nadech, at uz se deje cokoli? Dokazes se podivat do tvare Temne Bohyni, demonum vlastni duse a zemrit pred nimi s laskou v srdci?

Toto by bylo uctivanim Temne Bohyne. Navic, pokud na ni nezapomenete v radostnych dobach zivota, pokud v dobe leceni ji podekujete a v dobe plnosti ji date...tehdy ji zivite. A mozna kdybychom to vsichni delali, nemela by takovy hlad. Mozna bychom pak s ni meli cistsi vztah, ne jenom na osobni urovni, ale kolektivne, cely svet.

Jak pisu, tak se rok priblizuje k Samhainu, tady na jizni hemisfere. Spirala se staci dovnitr a my budeme tento fakt oslavovat a ctit Temnou Bohyni v nasich ritualech. Poctime smrt a bolest a utrpeni, tvar Mysterii, a uprostred nich vykoname nasi praci leceni a celosti. Ctim ji ne protoze musim, protoze je jedinou cestou ke svetlu, ale proto, ze je - nepopiratelne existuje. Existuje jako soucast rytmu, a nejen soucast - je svazana s kazdym zacatkem a koncem, zrozenim a smrti, at uz galaxie, ery nebo individua.

Kdyz se vydavame na tyto cesty s uctou v srdcich, jsme i tak rozsekani na kousky. Tohle neni cesta k nesmrtelnosti nebo vystupu z bolesti ci teto zeme, na kterou jsme se narodili. Je to stezka prijmuti toho, co ma byt, souhlasu k mysteriu a transformaci. V uctivani temne Bohyne tak ziskavame neco z jejiho neuhybajiciho pohledu, urcite porozumeni nezbytnosti jejiho noze a jistou milost ci lasku k otaceni se jejiho kola a ke zniceni toho, co nam snad byvalo drahe. Pri jejim uctivani se mozna zacneme dobrovolne vzdavat kontroly a nabidneme ji pratelstvi.

Kez tomu tak je.