Make your own free website on Tripod.com
Ta s obema prsy
Home
Jeskyne
Nahoru do hloubi Zeme aneb Bohyne na Krete I.
Ochutnej sladkost zivota aneb Bohyne na Krete II.
Zazracny strom aneb Bohyne na Krete III.
Rec Bohyne aneb Bohyne na Krete IV.
Kreta a Minojska civilizace
Samanka/knezka/carodejnice: Zeme je mym telem
Deloha jako Mesicni Strom
Vyrobte si koprivovou panenku
Sebezasveceni knezky Bast
Vyzva Bohyne
Radost ze zivota
Cesta k Temne Bohyni
Zeny, prineste zpravy
Strach mit silu
Zpivaji Tvoji pisen
Vzyvani bozstva
Tanceni se Starhawk
Moudra krev
Ritualni chutovky
Ritualni chutovky 2
Daimon - hledani zeniny vasnive duse
Americanka ve Vestonicich a jine venuse
Ceska bohyne a Vestonice
Na vanocni tema: Dionysovska extaze
Meditace: Ty jsi Bohyne
Stezka knezky a Chat
Navrat Bohyne (Achaia)
Monica Sjöö: Marx a matriarchat
Cornwall
Ritual jako stavebni jednotka nove kultury
Ritual sebeprijeti
Oslava svatku Lammas
Cesta Luny
Buh te stvoril nesmrtelnym (poselstvi sv. Eufemie)
Zimni meditace
Sebepozehnani
Rohaty Buh
Svati Synove
Oslava zeny
Meditace: Jak videt, slyset a citit Zdroj
Krchnicka - aneb moc Tve leve ruky
Ta s obema prsy
Trinacta komnata
Na Kretu s Valpurgou (srpen 02)
Konference Bohyne 2003, Velka Britanie
Zazitky z putovani na Krete 2004, Michaela Petrovska
Festival Bohyne 2004
Festival - Rej Zenskeho Principu
Mystérium Krétské Bohyne - zenské putování po posvátny´ch místech Minojské kultury, 05
Tantricka oslava carodejnic a Beltainu, 29.4.-1.5.05
Tisic tvari zeny 05 - zenská skupina osobního rustu
Aktivity a kurzy v Ceske Republice
Galerie
Odkazy
Virtualni chramy bohyni
Autorka

Tento clanek je venovan jako tribut vsem poznanym i nepoznanym pratelum, kteri se stali obetmi nedavneho zemetreseni v Indii. Mesto Bhuj, Gujarat, se stalo jeho epicentrem jenom 3 tydny pote, co my jej, coby turiste, opustili.

magnolia well

V turistickem pruvodci Lonely Planet nas varovali: "V teto oblasti Indie vam podaji jinak bezny jogurtovy napoj (lassi) s primesi bhang neboli vytazku z marihuany. Mnoho turistu po jeho poziti stravilo dny nevolnosti v posteli nebo byli ve stavu bezmocneho deliria obrani o veskere cennosti.

Inu, kdyz uz delaji bhangu, jehoz jedna (silna) davka vas v one oblasti Indie, Rajastanu, prijde asi na 10 Kc,-, delaji takovou reklamu, kdo by mu odolal? Bhang lassi je na jidelnim listku kazde primitivni i lepsi restaurace. My se nachazeli v hotelu u pratel a citili se v bezpeci, a nadchazel romanticky vecer. Z oken kazdeho hotelu v okoli se ozyval jediny hluk - rozvireny dobrodruzstvimi Jamese Bonda, stihajicim krasnou Octapussy, dil serialu, ktery se natacel v kralovskych palacich tohoto mesta, pohadkoveho Udaipuru. Ale milionkrat ohrane video, na ktere jsou mistni tak hrdi, me a meho pritele Johna nelakalo.

Brcalove zelenou smes chutnajici po pepri jsem popijela pri cteni 'Na brehu reky Piedry jsem sedela a plakala' od Paola Coehla. Ac ve mne tahle knizka rozdmychala duchovne - filozoficke stavy (juices), nic me nedokazalo pripravit na uder bhangu.
Pomaloucku, polehoucku, na posteli sedice a do knihy na kline hledice, jsem si zacala uvedomovat, ze se uvnitr meho tela, nebo spis uvnitr toho, co ohranicuje konec toho, co povazuji za "sebe", zacina probouzet novy stred, ktery jakoby byl centrem uraganu, okem mocneho morskeho viru, a vcucaval do sebe straslivou silou veskere volne poletujici myslenky a vjemy, ktere se neukaznene rodily v mem vedomi. Na periferii viru vsechno ztichlo, jakoby veskery zivot postupne vymrel, ticho pred bouri, nikde ani zivacka. Jen jediny bod, ktery vsak obsahoval v homeopaticke davce cely vesmir, vrel ve stredu viru. Ten bod bylo me sebeuvedomeni. Ten bod se nyni stal mym Ja, Vedomi, Siva.

Ten, ktery je Nicitel, se s vervou pustil do prace. Cha - tak ty si, devce, myslis, ze jsi clovek? Tak takhle by to neslo, to pekne rozpustime! Dobre, nevnimam uz se tedy jako fyzicka lidska bytost, citim, ze jsem svou mysli - COZE??? Ty si dovolujes myslet, ze jsi neco?!? To se musi okamzite rozpustit! Dobre. Myslenky, vjemy a pocity, osamele a nezavisle, jako mnohe a rozlicne druhy morskych zivocichu plachti tim vsepozirajicim sirym oceanem, kterym je Vedomi.

Nicitel: " Jake myslenky?!?"

Machnuti kouzelneho proutku a myslenky jsou rozpustene. Vedomi by bylo vynikajicim pracim praskem... Spinave skvrny se rozestoupily a vymizely. Bublinky vyprchaly. Jedna skvrna, druha skvrna, jedna myslenkova forma za druhou... Jsou pryc. Nahle je jenom temno, hluboke, tiche a vibrujici.




Vlna se pohla. Na tichosti cerneho nehnuteho oceanu se pohla vlna. Me Ja se zacina probirat z mrakot a nabyvat vlastni formy. Je tu myslenka a s ni pocit "Ja jsem". Me Ja, ktere Je, se chce o prave prozity poznatek podelit s druhym Ja zvanym legracne John, musi ale napred zjistit, jestli ono Ja vubec existuje, nebo se rozpustilo take do spolecne sdilene mrakoty.

Hlas... Vymena myslenek, ktere tecou pomalu a se stejnym konejsivym klidem jako tuhnouci med. Ale jsou vubec vyrcene, nebo proudi mezi dvemi Ja na vnitrni vlne? I hlas je jenom vlneni energie, vlneni vedomi... Kdyby prisli do naseho pokoje cennosti chtivi Indove, citila bych pouze nicneznamenajici vlneni energie - a co? Penize? Stejne se hned rozpusti... Me Ja se zpomalene usmiva pod vousy, jak to maji ti Indove chytre vymyslene, opit naivni turisty osvicenim...Dokonale - kdo by mu nepodlehl?
S postupem casu, ktery neexistuje, se zacinaji opatrne a s nastrezenyma usima rodit dalsi myslenky a vjemy. Ma lidska, byt znacne expandovana totoznost se stydlive navraci zpatky. Chce se mi komunikovat s Johnem, take it easy samozrejme, chce se mi overit si, jestli se nachazime na stejne frekvenci, jestli jsme ve stejnem prostoru, ve stejnem filmu, nebo lepe receno ve stejnem sale s vypnutym projektorem. Zacneme si neco malo nenucene povidat, ale bhang stale mava svym proutkem a tak se opet navracime do blazenych vnitrnich proudu... Tam a zpatky, nase vedomi se hrave a pohodove preleva z jedne formy sebevnimani do druhe, chvili jsme osobou, chvili myslenkami, ktere maji zretelnou formu temer hmotnych bublin plynoucich prostorem, ktere vsak prasknou pri sebemensim zaostrenim pozornosti na zdroj jejich puvodu; chvili jsme cistym vedomim a tehdy ten druhy neexistuje, protoze jsme jeho formu rozpoznali jako soucast naseho jedineho Byti.
V te hre energie, ktera se preleva z jedne nadoby do druhe, je svoboda a radost.



Neni nahodou, ze me v Indii pritahla knizka, kterou si krome Reky Piedry take ctu: Hledani v tajne Indii (Search in Secret India) od anglickeho zurnalisty-mystika Paula Bruntona, ktery se stal znamy take svym blizkym kontaktem s velkym indickym svetcem Ramanou Maharisi. Brunton ve sve knize pise o hledani osvicenych svatych muzu Indie, mezi nimiz Maharisi vyhrava hloubkou sve seberealizace na plne care a Brunton nakonec opousti svuj objektivisticky a lehce cynicky pristup ve prospech pokory, aby se stal Ramanovym zasvecencem.

Bylo to prave Maharisiho "Obrat pozornost do nitra a svym vedomim neunavne patrej: KDO JSEM? Nasleduj sve myslenky az do bodu jejich zdroje a ten Te dovede do cile", ktere mi jasne zarilo na cestu po mem prvnim duchovnim prozreni a poznani bezbreheho Oceanu Byti - Cisteho Vedomi. Jeho slova, ktera nemohla byt vice oprostena od zavadejicich pripon, rincela jako jasny zvonek primo z nestvoreneho centra Stvoreni a volala k nasledovani. Maharisiho hrejive, vesele oci na me laskyplne a svudne jiskrily z male fotografie na stole a vypravely mi o velikosti Jsoucna, oprosteneho od individualni osobnosti. K Maharisimu me privedl prazsky duchovni ucitel pan Jiri Vacek, ktery me vedl pri mych prvnich krocich do Prostoru neposkvrneneho stvorenou myslenkou...

Jedinou vec jsem tehdy, ve svych jednadvaceti, nechapala. Tehdy na nevedome urovni, ktera se brzy projevila jako neschopnost a neochota sedet hodiny nepohnute v meditaci, pozorujice myslenku za myslenkou az do jejich rozplynuti, kdy jsem se mela ocitnout v Oceanu Byti, kde lidska individualita, nazyvana osklivym slovem "ego", nema podminky k preziti.
Nechapala jsem, proc by se duchovni hledajici mel snazit odpoutat se od veskerych projevu sveta, od veskerych vjemu, ktere jeho vedomi vmestnavaji do lidske identity, od tuzeb, od telesnych potreb, od smyslu, od onech umeleckych vytvoru, vymodelovanych z energie, kterym rikame myslenky a ode vseho, v co se myslenky materializuji.

Proc bych se mela zbavovat toho, co me tak tesi a dava mi tolik radosti? Jestlize jsem Buh, jak mi duchovni uceni rikaji, tak vim sama nejlip, kde a proc me bavi byt! Rekla jsem 'Ne' odpoutavani se a rozhodla se, ze musim naopak hupsnout do sameho stredu existence. Kdyz jsem se zrodila ve fyzickem vteleni, uprostred svetskeho deni a jeho padu a vzestupu, je za tim nejaky genialni duvod. Chci Boha tady a ted, chci Ho citit v tanci, v radosti i v placi, ve spine mezi prsty u nohou, ve zlatem ozdobenych chramech i v krouzeni brisni tanecnice, ve tvarich zrudnutych orgasmem i ve vsednim taliri spaget s rajskou omackou, ve ztrate milovaneho i ve vetrne, bezmesicne noci.
Nechci vyvanout, chci to, co mi pravem patri - Boha i svet a vse, co se sebou trojrozmerna existence prinasi, a ano, vim, ze to znamena i prijmuti bolesti, ztraty a zmeny jako soucasti jeji cyklicke prirozenosti. Ale neverim, ze fyzicka existence je bytostne mistem utrpeni, ktere je nutno transcendovat. Neverim dokonce ani v to, ze je nutno unikat z kola karmy, kolotoce zrozeni a smrti. Nevidim svet jako prisnou skolu, kde nedelame cely den nic jineho nez se celi upoceni snazime dostat jednicky za drobne duchovni pokroky, abychom pokud mozno uspesne a co nejdriv absolvovali naprostym rozpustenim vseho bytostneho v nas a nalezli vecnou, jedinou brvou nehybajici blazenost v nehmotnem Nic...

Pan Vacek o me pozdeji ve sve knize (ktera se, jestli se dobre pamatuji, jmenovala Zazraky meditace a kterou jsem nenavratne odlozila, takze z ni nemohu citovat tak, jako on bez svoleni verejne citoval me soukrome dopisy jemu) napsal, ze jsem jej coby jeho zacka opustila, zanechala jeho uceni a odesla do Anglie, kde jsem se rozesla s otcem sveho maleho ditete a ziji bez podpory rodiny a v chudobe. To jeste netusil o me "poporodni" depresi a dlouze se tahnouci temne noci duse, plne tech nejcernejsich pocitu a myslenek, ktere provazely me prvni roky v zahranici.

Neznal me srdcervouci utrpeni, kdyz mi byl muj maly synek jedne pulnoci odtrzen od mlekem plnych prsou, a jeho anglicky opily tata s nim vykopnutyma dverma utekl do unorove noci, protoze "mel strach, ze ja sama maleho odvezu zpatky do Cech a on ho tak ztrati". Proto jsem ho na nekolik mesicu musela ztratit ja, abych tak dostala prilezitost skutecne klesnout az na dno temer zvirecke vnitrni bolesti? Musela jsem pocitit tu vnitrni hruzu ztraty archetypalni matky, kdyz me i ma tchyne, ktera me do te doby presvedcovala, ze mi chce byt "druhou maminkou", zradila ve prospech sveho syna a jen proto, ze uz jsem nebyla ochotna s nim dal zit, me oznacila za spatnou matku a kamennym hlasem mi oznamila, ze si vysoudi meho maleho syna do pece? Jak jsem v te chvili nenavidela VSECHNY zeny, jak jsem citila neexistenci zenskeho pratelstvi a vzajemne podpory!!!
A presto prese vsechno verim, ze tohoto pribehu bylo treba.
 
Kdyz jsem pozdeji studovala klasicky zensky myt "Sestup Inanny do podsveti", zacala jsem chapat souvislosti a hluboke vyznamy, ktere snad vetsine muzu nikdy neni dano poznat.
Jiri Vacek me v zaveru pouziva jako laskave varovani svym dnesnim vyznavacum: "...takhle dopadaji vsichni, kteri nedokazi udrzovat duchovni disciplinu" (volne cituji). Kdysi jsem se citila provinile a klonila jsem jako ovce hlavu. Dnes se ve mne budi hnev, ve vzacnem lepsim pripade soucit vuci jeho snad nevedome typicky patriarchatni propagande vuci cemukoliv telesnemu, fyzickemu, temnemu a do podsveti zvoucimu. Tyto elementy jsou vsak ctenymi vlastnostmi spirituality orientovane na Zemi, samanske spirituality.

Byly to prave ony nekonecne temne chvile, ktere me drzely za vlasy stazenou pod hladinu vsedniho, tzv. zdraveho vedomi, ktere me nakonec prinutily otevrit oci jinemu rozmeru existence - Vladkyni Vseho Stvoreneho, a jak jsem pozdeji zacala chapat, i Nestvoreneho, a zakonitostem techto rozmeru. Bolestne prihody meho zivota a vnitrni procesy, ktere mi prinasely, se staly nakonec neocenitelnym darem - mym zasvecenim do Bohyne a Jejiho uzasneho projevu - me telesnosti a zenskosti. Diky, Jiri, ale pokud takhle konci ti neukazneni, mozna bychom si meli prat mit vice odvahy otevrit se rozmanitosti zivota i byt rebely...


NEKOLIK DNI PO BHANGU...

Mandu, Indie
Necekala jsem, ze se mi Mandu, opustene mesto poborenych palacu, za sveho nejvetsiho rozkvetu pod vladou Mughalu v 15.stoleti nazyvane Mesto radosti, tolik vryje do srdce. Jeho afganska architektura, ktera se tu nachazi v jedinecne a nejvetsi sbirce Indie, mi na podvedome urovni prilis bolestne pripomina muslimske mrzaceni zeny a ja nechci zapomenout, ze ti, ktere opevujeme pro jejich skvostne palace a mesity, maji na uctu take jeden z nejznepokojivejsich pristupu k zenstvi.

Vstupuji do navstevniho arealu pouze s rezistenci, tohle je misto, ktere chce predevsim navstivit John. Ale clovek mini a Bohyne meni. Mandu ma pro me netusene prekvapeni.
 
Arkada za arkadou, jeden lomeny oblouk za druhym, sloupy, sloupy, sloupy. Palac, ktery ma podivne schodiste - siroke jako silnice a po kazdych trech metrech dalsi schod - svita nam - tohle je ono slavne schodiste, po kterem se vladce nechaval vynest do prvniho patra na slonu!

Palac ve tvaru lodi, po jehoz bocich iluzi doplnuji dve, nyni vyschla, jezirka, byl udajne vystaven vladcovym synem pro jeho harem, ktery cital az 15. 000 zen!!! Vybudoval jim take prekrasny ornamentalni bazen, kde mohly chladit sva nejen letnim zarem rozpalena tela. Vsechny budovy a stavby byly pokryte mozajkami a freskami zarivych barev, kolem se rozprostiraly jeste barevnejsi rajske zahrady.

Protimuslimska zaujatost me pomalu opoustela, kdyz jsme s Johnem dosli do oblasti, kde se nachazelo divadlo, mnou milovane turecke lazne -hammam a nakonec se pred nami otevrel vstup do temnych arkadovych podzemnich prostoru, ktere poskrabana cedule oznacila jako dalsi misto, kam se haremove zeny premistovaly do stinu pred letnimi vedry.


"Ja, Jez jsem prekrasnou zeleni zeme a bilym mesicem mezi hvezdami a mysterii vod, volam Tvou dusi, aby povstala a pristoupila ke Mne. Nebot Ja jsem duse prirody, ktera dava vesmiru zivot. Ze Me povstavaji vsechny veci a do Me se zase musi navratit. At je Me uctivani v srdci, ktere se raduje, nebot vez - veskere akty lasky a poteseni jsou Mymi ritualy. At se krasa a sila, moc a souciteni, dustojnost a pokora, smich i ucta nachazeji uvnitr Tebe. A Ty, kdoz usilujes o Me poznani, vez, ze Tve hledani a touha Ti nepomohou, pokud nepochopis Tajemstvi: jestlize to, co hledas, nenachazis uvnitr sebe, nikdy nenaleznes navenku. Nebot vez, ze Ja jsem s Tebou byla od pocatku a Ja jsem to, ceho dosahujes, kdyz prestava Tve touzeni."


Sedim na dne kalichu sestnactiliste magnolie, na okraji ctverhranne studnice s osmerymi schodisti sestupujicimi do temnych vod, a placu.

Po pruchodu tajemnymi podloubimi az do stredu techto podzemnich hal jsme dosli ke dverim, kterymi zarilo denni svetlo. Ocitli jsme se v plne magickem prostoru - Studna Magnolie, podzemni kupolovity prostor, ktery se vsak nahore sirokym hrdlem otevira dennimu vzduchu. Samotna studna je ve skutecnosti temer celou plochu podlahy zabirajici bazen o rozmeru nejakych 5X5m, a obklopeny symetricky rozmistenymi 8mi vyklenky-vchody ve ctyrech zdech, ktere spolu s dalsimi 8mi plastikami v symbolickem tvaru okvetnich listku prozrazuji puvod jmena tohoto mista.

Vody je poskrovnu, i skrze bahnitou a (bohuzel jako vsude v Indii) odpadky znecistenou vodu je videt dno. Kdysi davno vsak tento prostor musel byt mistem naplnenym estetickou krasou spojenou se silou energie, ktere v sobe genialni reseni architektury drzi.

...po okrajich studnice sedely a lezely krasne haremove zeny, navzajem se masirovaly, cesaly si rozpustene dlouhe vlasy, natiraly se vonnymi oleji, hraly ladnou, tesklivou hudbu na roztodivne nastroje, hledely vzhuru otevrenym stropem na nocni nebe posazene demanty a dorustajici mesic,ktery se vzhlizel v cerne vodni hladine.

Jako by tu clovek sedel ve dzbane a nebo - pokojne spocival v matcine deloze. Je citit bezpeci a klid podzemniho prostoru, a cerne plodove vody ve mne otviraji me vlastni temne hlubiny. John citi neklid a pohnuti, ktere ve mne vzrusta a nabizi me tu zanechat o samote, zatimco on bude cekat venku a "strazit". Jak jsem mu vdecna. Sotva jeho kroky odezni po schodech haremoveho podzemi, provali se ve mne stavidla obrovske energie, ktera je urcena jen zenskym ocim, zenskemu srdci, zenskemu telu a dusi. Klesnu na chladnou, kamennou podlahu teto 16tiliste magnolie a propuknu v celou mou bytosti otrasajici, ocistujici plac, ktery odplavuje zavoje nevedomi a dobrovolne privolaneho zapomenuti a ja se znova, tak jako uz kolikrate predtim, skrze toto ocisteni ocitam v prostoru naplnenem zarivou, jiskrivou energii a vnitrniho jasna. Tato ctverhranna studnice a jeji kolebka kupoloviteho prostoru je Delohou Matky a ja Ji ted citim s nikam nespechajici, laskyplnou hrejivosti tise pulsovat v kazde bunce sveho tela i atomu okoli...

Ovlivnena "Rekou Piedrou", napada me, ze bych teto energii mohla nechat proudit skrze "mluveni, nebo spis zpivani, jazyky". Zavru oci a otevru hrdlo a usta jakymkoliv zvukum, ktere se chteji z nezformovaneho zformovat. Samotnou me prekvapi hluboke, nepovedome, tesklive tony, pomalu se premenujici v nicneznamenajici slova, ktera vsak nejsou nepodobna cemusi pribuznemu arabstine... Nenamlouvam si, ze ke mne promlouva duch tohoto islamskeho mista, ale tento narikavy zpev jakoby sem patril, jakoby vychazel z hloubek me duse, ktera s touto manifestaci ducha rezonuje. Neni pro me tezke vcitit se do smysly probouzejicich predstav ozavojovanych chramovych tanecnic a panovnikovych milenek.

Tento prostor je ale prostorem zen a "panovnik" je tu jenom vzdalenou tichnouci ozvenou. Vnimam tuto kupoli jako jinou formu carodejneho kotle, v nem se varila zenska kouzla a v nemz se z pary zhmotnovaly obrazy vidin zenske moudrosti. Luno, blazene Luno, a v nem deti, dcery, jejichz pupecni snura nikdy nevyzadala prestrizeni.


Citim Matku, miluji Matku, mluvim s Matkou. Jako by muj zpev i Ji povzbudil k hovoreni, Jeji mekke, smyslne vesmirne telo mi vyvstava pred ocima z nicoty a ja k Ni mluvim ze sveho utrapeneho srdce, ktere je unavene hledanim a tolik chce porozumet.

"Bohyne, Matko, prosim Te, dej mi poznani toho, kym jsi Ty ve vztahu k prazdnote Cisteho Vedomi, protoze to je to, co znam jako nejzazsi skutecnost a nerozumim, kde je v nem Tvoje misto. A prece, Ty jsi uctivana jako Matka vseho, a pro me tohle je vytouzenou, intuitivne vycitenou skutecnosti, ale ja touzim po primem poznani, abych se uz nikdy nemusela trapit vnitrnim kritickym hlasem, ktery rika, ze Ty jsi jen vyplod me chtejici predstavivosti... Matko, miluji Te - Kdo jsi???"

Se zavrenyma ocima, zatimco pomyslne vyslovuji tuto prosbu, se memu vedomi zacina vybavovat cely predchozi zazitek s bhangem. Dostavam se opet, nyni s pomoci energie vybuzene timto magickym mistem, do stejne hlubokeho vnitrniho stavu jako tehdy v hotelovem pokoji. Me vedomi se vyprazdnuje od myslenek, ktere se ukazuji byt jen zhustenym vedomim, zhustenym tak, ze nabyde tvaru, barvy a chuti. Nyni se tyto zase rozpousti do puvodniho prazdneho a prece prvotnim a potencialnim zivotem pulzujiciho oceanu. A ja, ktera tim jsem, najednou vidim:

"Ja, Jez jsem prekrasnou zeleni zeme a bilym mesicem mezi hvezdami a mysterii vod..."


Mysterii vod! Ty, Bohyne, jsi samozrejme jen jine jmeno, jiny uhel pohledu na tuto nenaplnenou prazdnotu, kterou chceme-li pojmenovat, musime se stat basniky a hovorit o Oceanu, to jsi take Ty, Jejimz symbolem a manifestaci je more, Ty jsi tyhle mysteriozni cerne vody, z nich se vse rodi a ktere maji svou miniaturni a prave tak posvatnou podobu v plodovych vodach zenskeho luna, a tak zena je Tvym dokonalym obrazem...
To, jak se rozhodneme pojmenovat nepojmenovatelne, zavisi pouze na potese pojmenovavajiciho. To, co znam jako nejzazsi, je prave tak cernou prahmotou, jako je to nezrozenym svetlem naplnenou prazdnotou.

Ale muj vhled neskoncil a ciste vyzehlena energie se zase zacina vlnit, zmoulat a krabatit bublajicimi uvedomenimi, myslenkami a ztotoznenimi se. Zacinam opet nabyvat stvorene formy, "ja" a myriady mych deti - vytvoru me mysli. Ale ja vidim, ze jsou uvarene ze stejneho testa, jako Nestvoreny Ocean. Ac vypadas nyni tisicera a povrchnimu pohledu zmenena k nepoznani, jsi to stale Ty, Bohyne, ktera se jako hinduisticka ritualni tanecnice halis do stovek zavoju a obtezkavas se vrstvami kovovych nahrdelniku, celenek, nausnic, naramku, ozdobnych pasu a nakotniku, nezapominaje na prsteny na rukou i a nohou, Tva puvodni podoba schovana a prece zvyraznena az hruzostrasne silnymi licidly, jisteze jsi to stale Ty a prece kdo by Te hledal za tisicerymi maskami, ktere Ti ve skutecnosti neslouzi jako ukryt, ale jako to, cim dopravdy jsou - hra, divadlo, poteseni, radost.
Jsi nazyvana Tvurci energii vesmiru, Sakti, a Ji opravdu jsi, rodis a rodis a rodis pro poteseni, rodis ze sveho vlastniho tela, ze sveho vlastniho materialu, z hliny sveho vlastniho tela modelujes kulicky myslenek, pak do kulicky stipnes a dvema, trema hmaty ji premenis na lidskou figurku - a je tady lidske "ja", individualni osobnost - ale my vidime, ze v ni neni zdibicku jedineho materialu, ktery by nebyl Tebou, Tvym telem, a Ty tvoris, tvoris a tvoris...

Ale Tvurci sila vesmiru je jenom jednou z Tvych dovednosti, Ty nejsi jenom to. Jsi take Ta, ktera nici a tak jako hrncirka, ktera se rozhodla, ze dokaze vytvarovat jinaci nadobu, nez tu, kterou mela rozpracovanou, nebo ze stara, nepalena misa doslouzila a je nacase ji nechat zmeknout v sudu s vodou, aby se hlina dala zase pouzit na novy vytvor, tak i Ty rozebiras svoje tvary na kousky, az se opet stanou jen jedinou cistou prahmotou-nehmotou. Jsi Kali v nicive forme prave tak, jako jsi Laksmi, bohyne hojnosti...
Ale jako by nestacilo, ze jsi principem tvorivym i nicivym, principem, nazyvanym zenskym i muzskym, principem Yin i Yang, Ty jsi take svoboda, ktera nedovoli, aby se pripoutala k jedinemu z techto projevu. Ty jsi tim, cim chces a tim, cim uvadis za spravne prave byt. Jsi nespoutana a zadna lidska mysl Te nedokaze uchopit a privlastnit si Te a proto nam nezbyva nez Te nazyvat Mysteriem. Jsi onim samotnym prelevanim se sebe same z nestvoreneho stavu ve stvoreny a zpatky. Toto je Nejzazsi, Velka Matka, ktera v sobe rodi muzsky i zensky princip, tvare i beztvare, horke i chladne, muze i zenu.u.
Rozhodla ses, ze ma mysl dospela do bodu, kdy se naplnila porozumenim. Tanec Bohyne se zastavil. Na cerne tabuli vnitrniho prostoru je bilou kridou tluste obtazene jmeno. Jmeno, ktere mi ma pripomenout tuto vnitrni vizi a hlubinne poznani Bohyne. Tve jmeno je

OBOUPRSA

Matka, ktera svym milovanym, extatickym telem koji obe sve milovane, extaticke deti - muzsky princip i zensky, dostredivy i odstredivy. Ta, ktera je Telem i svym vlastnim levym i pravym prsem. Od Matky neni uniku.

Veskere putovani je od Matky, k Matce, v Matce.
Nor Hal

bohyne_logo.gif

Ve chvili, kdy pisu tento clanek, se dozvidam o zemetreseni v Indii (hroznych 7,6 stupnu na Richterove stupnici), ktere probehlo 26.ledna 2001 v 8.46 hodin rano a dnesnim dnem (30/01) cita az 100. 000 mrtvych. Jeho epicentrum se nachazi asi 18 km severne od mesta Bhuj ve state Gujarat, mesto, kde jsme navstivili jako prvni po nasem Silvestrovskem priletu do Indie a za 4 dny sveho pobytu zde jsme blize poznali mnoho pratelskych lidi, mezi nimi i vesnicke stavitelky nezapomenutelnych malovanych hlinenych domecku, ktere uvidite pozdeji ve Fotoalbu.
Placu pro lidi Gujaratu a dalsich postizenych oblasti a posilam jim energii i penize. Bohyne, jsi Kali
v nicive forme prave tak, jako jsi Laksmi, bohyne hojnosti...