Make your own free website on Tripod.com
Zimni meditace
Home
Jeskyne
Nahoru do hloubi Zeme aneb Bohyne na Krete I.
Ochutnej sladkost zivota aneb Bohyne na Krete II.
Zazracny strom aneb Bohyne na Krete III.
Rec Bohyne aneb Bohyne na Krete IV.
Kreta a Minojska civilizace
Samanka/knezka/carodejnice: Zeme je mym telem
Deloha jako Mesicni Strom
Vyrobte si koprivovou panenku
Sebezasveceni knezky Bast
Vyzva Bohyne
Radost ze zivota
Cesta k Temne Bohyni
Zeny, prineste zpravy
Strach mit silu
Zpivaji Tvoji pisen
Vzyvani bozstva
Tanceni se Starhawk
Moudra krev
Ritualni chutovky
Ritualni chutovky 2
Daimon - hledani zeniny vasnive duse
Americanka ve Vestonicich a jine venuse
Ceska bohyne a Vestonice
Na vanocni tema: Dionysovska extaze
Meditace: Ty jsi Bohyne
Stezka knezky a Chat
Navrat Bohyne (Achaia)
Monica Sjöö: Marx a matriarchat
Cornwall
Ritual jako stavebni jednotka nove kultury
Ritual sebeprijeti
Oslava svatku Lammas
Cesta Luny
Buh te stvoril nesmrtelnym (poselstvi sv. Eufemie)
Zimni meditace
Sebepozehnani
Rohaty Buh
Svati Synove
Oslava zeny
Meditace: Jak videt, slyset a citit Zdroj
Krchnicka - aneb moc Tve leve ruky
Ta s obema prsy
Trinacta komnata
Na Kretu s Valpurgou (srpen 02)
Konference Bohyne 2003, Velka Britanie
Zazitky z putovani na Krete 2004, Michaela Petrovska
Festival Bohyne 2004
Festival - Rej Zenskeho Principu
Mystérium Krétské Bohyne - zenské putování po posvátny´ch místech Minojské kultury, 05
Tantricka oslava carodejnic a Beltainu, 29.4.-1.5.05
Tisic tvari zeny 05 - zenská skupina osobního rustu
Aktivity a kurzy v Ceske Republice
Galerie
Odkazy
Virtualni chramy bohyni
Autorka

Utek z mesta
Achaia

Sedí  skoro sam v poloprázdném vlaku a pomalu se probouzí z ranní letargie, z ospalosti velkomesta jeste stále ponoreného do ponurého oblaku smogu a mrazivé mlhy. Zavírá oci a snazí se vytvorit a udrzet vizi dne, který má celý jen pro sebe. Polospánek zkracuje cas, mlha se rozplývá a vlak zastavuje na opusteném nádrazí pouhou pulhodinu od Prahy. Je nedokavy jako mlady kluk, kdyz se tesí na rande.

Slunce probleskuje posledními zbytky mlhy, holé vetve opadaných stromu i hunaté smrky jsou obaleny stríbritou jinovatkou a sníh jiskrí ranním trpytem a ozívá bizarní energií. Jeste pár minut a mizí poslední domky malebného mestecka  a najednou je jen on, na príkré lesní ceste a jeho vize z vlaku se spojuje s realitou okamziku, s vuní opadaného jehlicí, vrzotem cerstvého snehu, hukotem osamelého potucku. Je konecne sam a muze se soustredit na sebe a na okolní prírodu. Nikde nikdo, jenom stále stoupající cesta do príkrého vrchu mezi vzrostlými smrky a malými borovickami.

Vnímá nádech, plíce se intenzivne plní pruzracným vzduchem az témer k prasknutí, následuje labuznický výdech a porád dokola. Nádech. Výdech. Vysvetlete nekomu, ze cerstvý lesní vzduch je pro obyvatele mesta neco jako elixír mládí alchymistu , zivá voda, kámen mudrcu.

Konecne na vrcholu zalesneného hrbetu a po turistické znacce dál a dál proti lednovému slunci, které dokonce zacíná hrát. Otevírá se nádherný výhled do zasnezeného údolí a barokní kostelík s krízovou cestou stojí jako kýcovitý obrázek opodál. Bývalý kláster Frantiskánu. Myslí na lesní víly a skrítky ozivující okolí za svitu Mesíce pri úplnku.

Malý paloucek nad skálou s výhledem do kraje láká k dalsimu. Pozdrav slunci. Stojí proti slunci a celým telem vstrebává svetlo, teplo, energii. Nádech a výdech. Pomalu  naslouchá rytmice svého dechu, hlasu srdce .  Vyznací si ochranný kruh, vstupuje do nej jiz úplne uklidneny a zacíná se otácet. Jednou, podruhé, desetkrát. Telo neposlouchá a musí ho proto uzemnit, tak jak ho ucil kdysi mistr Wu-u. Krátký krok sun krok a výpad do strany k zemi , zpet a v opacném smeru, dopredu a dozadu. Znovu a do úplného nabytí rovnováhy a stability. Pevne stojí a cítí kontakt se zemí . Tak jako obrovský dub, pod jehoz staletými vetvemi provádí podivné pohyby a postoje. Jeste, ze okolí je opustené . 

Pristupuje ke kmeni rozlozitého dubu a jiz úplne uklidneny se nechává unést do rostlinné ríse, nejmocnejsího zivého energetického výmeníku nasí planety. Jeho  ruce se dotýkají chladné kury a celo se sklání ke kmeni. Najednou jakoby mráz pominul  a energie ohromného stromu jej proniká nejdrive podivným mravencením, které prechází v pocit tepla a úplného odevzdání. Skoro jako pri kontaktu s nahým lidským telem. Usmívá se a neslysí, nevidí. Umí zastavit cas.

Loucí se s duchem staletého stromu a plny nové lesní energie pokracuje po ceste táhnoucí se mírne se svazujícím hrebenem. Na mysl mu prichází vzpomínka na Rajneeshe. Zastavit cas. Nechat zmizet minulost. Zbavit se budoucnosti. Znovu dechová meditace. Telo mu vibruje prelévající se energií a potrebuje harmonizovat. Prichází to úplne samo, pri pomalém výdechu mu najednou zacínají hlasivky nejtíve tise, pak cím dál hlasiteji vibrovat O..M. Spontánní zvuk zacíná zvládat v celé jeho harmonii a rozsahu, zacíná si s ním hrát. Rozumí zvuku a rezonanci svého tela. Okolní lesní dekorace se mení jako ve zrychleném filmu.

Uz neví, jestli jde hodinu, dve, tri. Cas zmizel, minulost a budoucnost nejsou . Je jenom on se svým dechem, vuní lesa, selestem padajícího snehu, rytmikou chuze a ozvenou svého neúnavného srdce. Vize se stala skutecností. Skutecnost je okolo nej. Skutenost je on. On je tvurce okamziku a vseho v okolí. Jako ve snu nebo v pohádce. Jaký je v tom rozdíl?

Skupinka turistu, psa a pokrikujících detí ho vytrhává ze svého nitra a vrací zpet, presto si ho turisté prohlízejí, jako kdyby spadl z mesíce. Smeje se . Smeje se a je mu dobre. Po letech a po své dlouhé ceste uz ví, kde najít svoje místo, kde najít sam sebe, kde si odpocinout a nacerpat energii
k pokracování svého putování mestskou civilizací 21.století.

Utecu od nich. Pribehnu za Tebou. Jako maly kluk pred dávnými lety, pritisknu se k Tobe a uz Te nepustím... Az prijde muj cas.

Praha 15.ledna 2001