Sedí skoro sam v poloprázdném
vlaku a pomalu se probouzí z ranní letargie, z ospalosti velkomesta jeste stále ponoreného do ponurého oblaku smogu a mrazivé
mlhy. Zavírá oci a snazí se vytvorit a udrzet vizi dne, který má celý jen pro sebe. Polospánek zkracuje cas, mlha se rozplývá
a vlak zastavuje na opusteném nádrazí pouhou pulhodinu od Prahy. Je nedokavy jako mlady kluk, kdyz se tesí na rande.
Slunce probleskuje posledními
zbytky mlhy, holé vetve opadaných stromu i hunaté smrky jsou obaleny stríbritou jinovatkou a sníh jiskrí ranním trpytem a
ozívá bizarní energií. Jeste pár minut a mizí poslední domky malebného mestecka a najednou je jen on, na príkré lesní
ceste a jeho vize z vlaku se spojuje s realitou okamziku, s vuní opadaného jehlicí, vrzotem cerstvého snehu, hukotem osamelého
potucku. Je konecne sam a muze se soustredit na sebe a na okolní prírodu. Nikde nikdo, jenom stále stoupající cesta do príkrého
vrchu mezi vzrostlými smrky a malými borovickami.
Vnímá nádech, plíce se intenzivne
plní pruzracným vzduchem az témer k prasknutí, následuje labuznický výdech a porád dokola. Nádech. Výdech. Vysvetlete nekomu,
ze cerstvý lesní vzduch je pro obyvatele mesta neco jako elixír mládí alchymistu , zivá voda, kámen mudrcu.
Konecne na vrcholu zalesneného
hrbetu a po turistické znacce dál a dál proti lednovému slunci, které dokonce zacíná hrát. Otevírá se nádherný výhled do zasnezeného
údolí a barokní kostelík s krízovou
cestou stojí jako kýcovitý obrázek opodál. Bývalý kláster Frantiskánu. Myslí na lesní víly a skrítky ozivující okolí za svitu
Mesíce pri úplnku.
Malý paloucek nad skálou
s výhledem do kraje láká k dalsimu. Pozdrav slunci. Stojí proti slunci a celým telem vstrebává svetlo, teplo, energii. Nádech
a výdech. Pomalu naslouchá rytmice svého dechu, hlasu srdce . Vyznací si ochranný kruh, vstupuje do nej jiz úplne
uklidneny a zacíná se otácet. Jednou, podruhé, desetkrát. Telo neposlouchá a musí ho proto uzemnit, tak jak ho ucil kdysi
mistr Wu-u. Krátký krok sun krok a výpad do strany k zemi , zpet a v opacném smeru, dopredu a dozadu. Znovu a do úplného nabytí
rovnováhy a stability. Pevne stojí a cítí kontakt se zemí . Tak jako obrovský dub, pod jehoz staletými vetvemi provádí podivné
pohyby a postoje. Jeste, ze okolí je opustené .
Pristupuje ke kmeni rozlozitého
dubu a jiz úplne uklidneny se nechává unést do rostlinné ríse, nejmocnejsího zivého energetického výmeníku nasí planety. Jeho
ruce se dotýkají chladné kury a celo se sklání ke kmeni. Najednou jakoby mráz pominul a energie ohromného stromu jej
proniká nejdrive podivným mravencením, které prechází v pocit tepla a úplného odevzdání. Skoro jako pri kontaktu s nahým lidským telem. Usmívá se a neslysí, nevidí.
Umí zastavit cas.
Loucí se s duchem staletého
stromu a plny nové lesní energie pokracuje po ceste táhnoucí se mírne se svazujícím hrebenem. Na mysl mu prichází vzpomínka
na Rajneeshe. Zastavit cas. Nechat zmizet minulost. Zbavit se budoucnosti. Znovu dechová meditace. Telo mu vibruje prelévající
se energií a potrebuje harmonizovat. Prichází to úplne samo, pri pomalém výdechu mu najednou zacínají hlasivky nejtíve tise,
pak cím dál hlasiteji vibrovat O..M. Spontánní zvuk zacíná zvládat v celé jeho harmonii a rozsahu, zacíná si s ním hrát. Rozumí
zvuku a rezonanci svého tela. Okolní lesní dekorace se mení jako ve zrychleném filmu.
Uz neví, jestli jde hodinu,
dve, tri. Cas zmizel, minulost a budoucnost nejsou . Je jenom on se svým dechem, vuní lesa, selestem padajícího snehu, rytmikou
chuze a ozvenou svého neúnavného srdce. Vize se stala skutecností. Skutecnost je okolo nej. Skutenost je on. On je tvurce
okamziku a vseho v okolí. Jako ve
snu nebo v pohádce. Jaký je v tom rozdíl?
Skupinka turistu, psa a
pokrikujících detí ho vytrhává ze svého nitra a vrací zpet, presto si ho turisté prohlízejí, jako kdyby spadl z mesíce. Smeje
se . Smeje se a je mu dobre. Po letech a po své dlouhé ceste uz ví, kde najít svoje místo, kde najít sam sebe, kde si odpocinout
a nacerpat energii
k pokracování svého putování
mestskou civilizací 21.století.
Utecu od nich. Pribehnu
za Tebou. Jako maly kluk pred dávnými lety, pritisknu se k Tobe a uz Te nepustím... Az prijde muj cas.
