Žena, která si uvědomí svůj (menstruační) cyklus a jeho energie také pozná neviditelnou úroveň života. Udržuje tak intuitivní pojítko mezi energiemi života, narození a smrti a vnímá božství v zemi a v sobě. Z tohoto vědomí žena komunikuje nejen s viditelnými a všedními, ale také s neviditelnými a duchovními aspekty svého života.

Skrze tyto měsíční změněné stavy vědomí šamanky a později kněžky přinášely své energie, vhledy a spojení s božstvím do fyzického světa a své komunity. Léčení, magie, věštění, inspirace a přežití, to vše pocházelo z jejich schopnosti pocítit oba světy, cestovat mezi nimi a přenést své zážitky z jednoho do druhého.

Nárůst vlády mužů ve společnosti a náboženství vedl k úpadku postavení šamanek a kněžek, až nakonec muži úplně převzali jejich úkol a role. Role kněžky byla tak dokonale potlačena, že aktivní pozice ženy v náboženské struktuře úplně vymizela. Méně organizovaná role "moudré ženy" nebo čarodějnice nadále pokračovala v utajení a stala se posledním pojítkem s pradávnými matriarchálními náboženstvími. Vesnická čarodějnice se vyznala v přírodních kouzlech, léčení, vztazích a dokázala pracovat se svým menstruačním cyklem, ročními obdobími a svým vnitřním, intuitivním já. Nabídla pomoc a vedení v přechodech života a smrti, zasvěcovala a transformovala skrze rituály přechodu a vedla extatické obřady, které přinášely propojení, plodnost a inspiraci jejím lidem.

Vesnická čarodějnice nabízela rovnováhu ženského vědomí a energii ve společnosti a náboženství ovládanými muži. Tyto ženské síly byly bohužel vnímané jako hrozba mužské struktuře a středověké hony na čarodějnice v podstatě vymazaly tradice čarodějnice či moudré ženy ze společnosti. Útokem na čarodějnice jejich pronásledovatelé uznávali moc těchto žen, ale praktické zničení úlohy čarodějnictví bylo spíše následkem společnosti, která později úplně popřela tyto ženské síly. Čarodějnice se stala předmětem výsměchu, zobrazovaná v dětských knížkách a v souvislosti s Halloween nebo "pálením čarodějnic" jako komická figura. Původní tresty chycených žen a pozdější indoktrinace strachu a hanby odvrátila ženy od vyjadřování schopnosti a potřeb, které by tradici obnovily. Přímé následky honu na čarodějnice můžeme cítit i dnes v nedostatku jakýchkoliv přijatých duchovních učení, archetypů nebo tradici ve společnosti, které by uznaly ženskou přirozenost a energie, či dokonce nabídly vedení v jejich využívání.

Výsledek popření jakéhokoliv aktivního zážitku jejich spirituality pro ženy je ten, že ony samy přijímají mužsky strukturované a ovládané náboženství, bez jakékoli potuchy o jejich vlastní vnitřní duchovnosti. Aby si žena tuto spiritualitu uvědomila, musí se postavit mimo mužské náboženství a většinu náboženské komunity - akt velmi složitý, pokud byla vychovaná v mužském náboženství bez konceptu čehokoli mimo něj; a nahánějící strach kvůli neexistenci tradice a vedení. Zdrcení spirituality orientované na ženu je poměrně nedávné v historii lidstva, ale podařilo se tak dokonale, že jsou nám zanechány pouze stopy v západním folklóru, archeologii, mýtech a legendách a v potřebě, kterou ženy nadále cítí.

Spolu se vzrůstem postavení žen ve 20.století se probudila také rostoucí potřeba vyjádřit ženskou spiritualitu v uznané formě. Pod nátlakem žen některé křesťanské církve přijaly ženy do duchovních postavení, ale zatímco toto uznává ženy jakožto duchovně uvědomělé, neguje to jejich femininitu. Pojem "duchovní", "farářka" atd, ve srovnání s pojmem "kněžka" dělá ze ženy "čestného člena" mužské struktury a ignoruje ženskou přirozenost a energie, které ona vtěluje. Žena nemůže jako "duchovní" uplatnit dary svého ženství, ale je to právě její femininita a sexualita, které ji pojí s vědomím božství, s rytmy přírody a vesmíru. Kněžství nabízí ženám uznanou duchovní roli, ale nic víc. Schopnost být duchovní bytostí je vrozená v přirozenosti a těle ženy.

Schopnosti kněžky - moudré ženy - šamanky - čarodějnice zprostředkovávat božské síly je vlastní všem ženám a vychází z jejich sebepoznání. Stát se kněžkou znamená pátrat uvnitř. Představa ženy držící pohár má jiný význam než když jej drží muž, ať už toto je uznané vědomě či nevědomě, a možná to je důvod, který působí mužský strach, že ženy "přeberou" jejich náboženství. Vzniká potřeba znovuoživit obě představy, které by měly být v rovnováze a slučitelné, každá z nich sama sebou. Mýtus mužství a mýtus ženství nejsou jedno a to samé, ale zároveň nejsou oddělené, jsou propletené ve složité rovnováze a harmonii.

V minulosti byla měsíční povaha žen uznávaná a demonstrovala spojení mezi ženou a vesmírem. Žena skrze své tělo intuitivně prožila propojení veškerého života, neexistenci rozdílu mezi božstvím a stvořením, a cyklus života, smrti a přerodu. Tato uvědomění nám v moderní společnosti chybí a je těžké je pochopit, pokud nejsou zažitá přímo skrze tělo pro ženu, a skrze ženu pro muže. V dnešní společnosti nemáme místo pro extatické tance, spiritualitu vyjádřenou skrze sexualitu a tělo i hlas věštkyně či orákula. Společnost je odříznuta od ženských sil, inspirace a empatie, které přináší růst a pochopení, odstranění strachu ze smrti a jednotu myslí, těla, stvoření a božství.

S příchodem žen do "mužského světa" ženský vzestup byl intelektuální, bez intuitivního pochopení a tvořivosti, které jsou základy jejich přirozenosti. Nemáme archetypy nebo tradice, které by vedly ženy v jejich potřebách a schopnostech v nových oblastech práce a zkušenosti. Je proto životně důležité, aby ženy napravily tento nedostatek a zažily růst a uznání společnosti ve všech aspektech své přirozenosti.

Vývoj pochopení každé jednotlivé ženy je důležitý a proto je významné i vedení přechodu od dětství po fáze ženské dospělosti. Moderní společnost přišla o většinu svých obřadů přechodu a proto je potřeba obnovit tyto rituály zasvěcení do puberty, roční a měsíční obřady a rituály transformace ve smrti a narození, má-li se společnost znovu naučit uvědomění menstruačního cyklu. Musíme napsat nové příběhy a mýty, zpívat nové písně, malovat více archetypů, chceme-li znovu ustanovit ženskou tradici. Akt tohoto probouzení znovu spojuje ženy s jejich plnou přirozeností a navrhuje uvědomění dalším generacím v naději, že už to nebude nikdy ztraceno. Nejdůležitější je ovšem skutečnost, že to vytváří prostor ve společnosti pro šamanku, moudrou ženu, orákulární kněžku, čarodějnici, léčitelku a ženu Ducha.

V mýtu "The Awakening", je Eva uznána jako bytost dvou světů, která má schopnost kráčet mezi nimi. Má červený závoj menstruace a nese v sobě síly a energie božského ženství. Tato zodpovědnost jde ruku v ruce s jejím probuzením se do plného vědomí své přirozenosti. Moderní ženě, která nechápe svůj cyklus, nezbývá než své problémy a chování pouze omlouvat menstruačním cyklem a dokonce i ty, které cyklu rozumí, nemohou za něj přijmout plnou zodpovědnost, protože společnost jim nedovoluje vyjádřit jejich plnou přirozenost.

(Red Moon, Miranda Gray)