Našly jsme pozdně minojskou svatyni, obdélníkovou místnost velkou zhruba jako malá kaple, kterými je řecká krajina posetá. Byla rozdělena na dva čtvercové prostory s dlouhou lavici označenou za oltář u zdi zadní místnosti. Zde jsme slavnostně zahájily to, co se později stalo naší obřadní tradicí - položení obětních dárků ve formě malých terakotových nádobek a ručně šitých trojúhelníků naplněných vonnými bylinkami, vyrobených jeptiškami z Paliani, na oltář. Přidaly jsme starodávný kámen z jezera, šperky, které jsme chtěly mít požehnané, a malou reprodukci neolitické Hadí Bohyně.

Rituál začal obětinou úlitby: napřed mléko, výživná tekutina, která proudí z ženských prsou, jak lidských tak zvířecích, pak med, sladký dárek včel, který nám připomíná šťávy plynoucí z posvátného místa ženy, následovala voda, zdroj života, který vybublává zpoza skály, a nakonec víno, které dává radost, uvolňuje tělo i ducha, připomínající nám ženskou (menstruační) krev, krev narození a obnovení. Jak tekutiny prýštily z našich rukou a zatékaly do spár a dolíku v kamení, navracely jsme dary života Zemi. Naše gesta byla váhavá a mnoho zůstalo nevyřčeno, ale cítily jsme spojení s dávnými ženami, které přímo na tomto místě nabídly podobné dary. Brzy byl oltář mokrý, lepkavý a rozzářený. Jedna z nás si všimla labrys vyryté na čelní straně oltáře a obtáhla ji vodou. Pak jsme jedna druhé podaly keramický pohár s medem, se slovy: 'Ochutnej sladkost života'. Robin předzpívávala písničku. Náš rituál byl ukončen pevným objetím nás všech v těsném kruhu. Pečlivě jsme uzemnily energii v půdě, zasunuly naše obětní dárečky do spár v kameni nebo je zanechaly pro další návštěvníky, aby si je odnesli domů.

V průběhu této činnosti měla jedna z žen obavy, že by nám hlídači, muži, kteří nás pozorovali, mohli chtít zabránit ve vykonávání rituálu. Řekla jsem, že se mi nikdy nestalo, že by hlídač obřad přerušil, ačkoli jednou v Eleusis mi hlídačka řekla, že nemám podlahu 'špinit' moukou, kterou jsem sypala podél procesní cesty. Ale v Agii Triadě ani nikde jinde po dobu naší poutě nás muži (nebo ženy) hlídající minojská naleziště nepřerušili. Dokonce se nám několik mužů snažilo pomoci a ti, kteří pozorovali naši činnost, včetně řidiče autobusu, nám prokazovali účtu. To nám připadalo příhodné a otevřelo mě to hlubšímu porozumění minojské spirituality, která ačkoli má střed v Bohyni, nevylučuje Boha. Viděla jsem, že muži dokáží přijmout, ocenit a dokonce být přítomni u ženských mysterií, tak jako Naomi a já jsme byly přítomné u mužských mystérií při destilaci raki. Při několika příležitostech v průběhu našeho výletu, a zvláště druhý den v jeskyni Skoteino, jsem pociťovala přítomnost mužů hned na okraji našeho ženského kruhu jako velké požehnání.

Článek vyňat z knihy “Odyssey with the Goddess - a spiritual quest in ” od Carol P. Christ. Autorka žije od r.1988 celoročně v Řecku a každé jaro a podzim vede poutě k Bohyni na Krétě . Má PhD v náboženských studiích z Yale a je autorkou knih Diving deep and surfacing a Laughter of Aphrodite a co-editorkou časopisu Womanspirit Rising a Weaving the Visions.

Další informace o Agii Triade a fotografie