|
|
podle
Jane Meredith
Nedavno
se me jedna zena zeptala, jestli si myslim, ze je nejlepsi k Temne Bohyni pristoupit z pozice kontroly nebo pratelstvi.
Muzes
zkusit obe moznosti, rekla jsem ji, ale myslim, ze daleko nedojdes. Navic, ji na tom nezalezi, jak k ni pristoupis, pusti
se do sve prace tak jako tak - ale mozna na tom bude zalezet tobe.
Pratelstvi? Pokud
se vam to povede, a pamatujte si, ze mluvime o te, ktera ma oci smrti, misto
vlasu hady, nahrdelnik z lidskych lebek a v jedne ze svych ctyr, osmi nebo kdovi kolika rukou drzi nuz a z toho kape krev.
Mluvime tady o stinu, nasem vlastnim stinu, vecech v nas, ktere jsme nejvice vyvlastnili, nejvice zavrhli a opovrhli jimi.
A o kolektivnim stinu: pro zeny jsou to ty aspekty carodejnice a stareny a devky, osklive, sobecke, zlostne, prilis emocionalni,
precitlivele, narocne a manipulujici. Jeji jmena jsou Kali, Lilith, Medusa, Ereshkigal, Hecate, Morgana - obavana, nenavidena
a potupovana po veky veku. Pratelstvi? Mozna se mi v tom smeru povede jedno nebo dve gesta, mam-li dobry den, ale ona zridka
prichazi v dobrem dni.
Pro me je Temna
Bohyne vrazednice deti, je to hladomor a znasilneni a zena, ktera ukradla meho milence, je to zoufalstvi a samota a silenstvi.
A ja vim, ze me pratelstvi potrebuje, zoufale jej potrebuje, ale je to vetsinou formalni pratelstvi, ktere jsem ji schopna
nabidnout - respekt, uctu, empatii, soucit, sluzbu. Mozna by se problemy sveta vyresily, kdybych ji dokazala obejmout a polibit
na tvar a smat se s ni a usadit se k dobremu potlachu. Zni to skvele, ale ja vim, ze ty vteriny milosti, kdy je neco takoveho
mozne, jsou vzacne. Ve srovnani s dobou, kdy se to nedari.
Co se tyce ovladani
- jiste jsme to vsichni zkusili. Vsichni jsme zjistili, ze na urcitou dobu - a nekdy pomerne na dlouho - ji dokazeme mit pod
kontrolou. Nekteri z nas berou drogy nebo leky, alkohol ci antidepresanty, neustala zamestnanost ci proste popreni funguje
taky docela slusne. Zastavime se v jednom miste a cekame, az odejde, az se to zmeni... a to se nekdy povede. Nekdy odejde,
vetsinou se to zhorsi, ale nikdy, nikdy to doopravdy nezmeni pozici, ve ktere jste na sve ceste k Temne Bohyni. Ale kdyz chcete
to, co ona vlastni - coz je leceni, vnitrni pravda, cesta ke svetlu, magie a transformace - tak drive ci pozdeji se ji budete
muset odevzdat a vydat se k ni a dovolit, aby vam byla odebrana kontrola, spolu s vetsinou dalsich veci, o kterych jste si
mysleli, ze je opravdu potrebujete. Kontrola? Kontrolujte tornado, kontrolujte kolobeh rocnich dob ci fazi mesice. Je to jako
napad ovladat chaos vesmiru, ktery bez lidskeho zasahu je naprosto dokonaly - i kdyby to slo, chteli byste jej opravdu kontrolovat?
A tak jsem rekla,
zkus uctu. Cti jeji silu, jeji moudrost, jeji smutek a bolest, jeji neodvratitelnost. Cti ji jako aspekt sveho nejhlubsiho
ja, cti ji jako tvar mysterii, cti ji jako transformujici silu.
Zazili jste ty
chvile nahleho vhledu a svetla uprostred hluboke deprese nebo silne mentalni/emocionalni/fyzicke agonie, nebo chvile nehy
a temer iracionalniho ujisteni, jakobyste byli zabaleni do hrejive deky na konci noci plne zoufalstvi? To je ona, dve tvare
Temne Bohyne. A pouze skrze tu jednu, temnou tvar, dokaze ukazat i tu druhou.
Temna Bohyne
je intimni bohyne. Zabyva se zrozenim a smrti, zasvecenim, zmenou, lecenim a bolesti. Neni o ascendovani, nevyhyba se nicemu,
neni hodna. Je o syrove pravde, o tele a pocitech a prastarem vedeni, o moci krve a o temnote, je o hlubokych volbach a o
silne konfrontaci. Je nemilosrdna a prece je milost sama - milost smrti, osvobozeni, zmeny.
Takze nezalezi, jak
k ni pristoupite - pokud si mysli, ze jste zrali, rozerve vas napul. Ji na tom nezalezi. A prece...zalezi. Pokud v nasich
srdcich najde kontrolu - jake to pro nas pak bude, byt roztrhan? I pratelstvi je jenom domnenka.
V pradavnem sumerskem
mytu o sestupu do podsveti, bohyne Inanna, kralovna Nebe a Zeme, jde dobrovolne dolu do temne rise, aby se setkala se svou
sestrou Ereshkigal, ktera je kralovnou tohoto mista. Inanna si sama voli sestoupit do rise Temne Bohyne (a zda se, ze plne
ocekava, ze ji Bohyne bude brat jako sobe rovnou, ackoli take pripravi vlastni zachrannou vypravu pro pripad, ze by se nevratila.)
Ereshkigal zareaguje tim, ze ji postupne zbavi vsech jejich symbolu moci a funkce (takze Inanna ztrati vse, co z ni dela bohyni
a vladkyni) a pak ji zabije. I kdyz Inanna predstupuje pred Temnou Bohyni uz naha a hluboce se pokloni, jeji sestra na ni
spocine okem smrti. A jeji mrtvolu povesi na reznicky hak, aby se rozlozila.
Jeji moc Inannu
nezachrani. Krasa, zare, spolecenske postaveni, jeji vztah k Ereshkigal - nic z toho ji nepomuze. Zda se, ze nam tento pribeh
naznacuje, ze jak kontrola, tak pratelstvi nam pred Temnou Bohyni nejsou nic platne. Nicmene Inanna je zachranena, vraci se
z podzemi, castecne diky sve proziravosti, protoze pred odchodem pozadala sluzku Ninshubur, aby vyhlasila poplach a vyprosila
od bohu pomoc, pokud se Inanna nebude vracet. Jeden z bohu se rozhodne pomoci a vysle do podsveti dve stvoreni, tak mala,
ze si jich nikdo nevsimne. Tyto bytosti zachrani Inannino telo (a ozivi jej chlebem a zivou vodou) tak, ze praktikuji soucit
s narikajici Ereshkigal a zrcadli jeji utrpeni. Ta je tak vdecna za prosty cin vyslyseni, ze jim darem nabidne, cokoliv si
budou prat, a oni pozadaji o telo Inanny.
Tento soucit,
tato ucta k utrpeni same Temne Bohyne je klicovym bodem pribehu. Dokazeme take vstoupit do rise nasi vlastni bolesti a zemrit v ni, a v tomto prostoru se sebou mit soucit- ne soucit s nasim jasnym ja,
ale s tim nejtemnejsim? A zacit tak pracovat na vystupu ven, coz v sobe nese seminka integrovani nasich temnych a svetlych
ja? I pokud tak ucinime a pristoupime k Temne Bohyni s uctou, nemyslim si, ze by nas to zachranilo od nejakeho zpusobu smrti
a zniceni, ale je to proste neodvratitelna podminka ke konecnemu osvobozeni.
V dospelosti
jsem mela dva hluboke zazitky, ktere bych nazvala stretem s Temnou Bohyni. Poprve po porodu sveho ditete (slusne se tomu rika
post-natalni deprese), podruhe, kdyz muj partner ukoncil nas vztah. Poprve jsem jeste nechapala potrebu cti. Pripadala jsem
si vtazena do podsveti, trestana, obrovsky pocit hrozive osudovosti a absolutni nemoznost uniku. Tedy, nebylo to uplne nemozne,
ale slo to velmi, velmi pomalu. Podruhe to bylo jinak. Byla jsem zdevastovana, ale duverovala jsem, ze se o me bohyne nejak
postara, ze v tom byl nejaky vyznam a transformace a po celou dobu jsem citila vedeni a peci - a nejen v duchovnim slova smyslu.
Dostalo se mi uzasne lasky a podpory z fyzickeho sveta, uplny opak od predchazejiciho zazitku.
Mozna si v techle
vecech proste vedeme lip, cim jsme starsi. Myslim, ze to je castecne tim, ze vime, ze at je to jakkoli hrozne, neumreme na
to. Ale tam bylo i neco jineho: nejak jsem vzdala ocekavani, ze tomu vsemu musim rozumet, pocit, ze jsem to mam v rukou. Vzdala
jsem se porouceni vesmiru a nechala jsem ji, at se pusti do prace. A pokusila jsem se spratelit s jeji bolesti a hruzou uvnitr
sebe. Ctila jsem ji ve svem strachu a pochybach a ztrate a docela casto jsem mela pocit, ze tim prostupuji dopredu, a pocit
milosti (jen nekdy). Po celou tu dobu jsem ctila sebe tak, jak jsem to neucinila driv, a Bohyni v jeji temnote.
Pocta je takove
staromodni slovo. Casto uz lidem nevzdavame cest, mozna jenom pokud jsou mrtvi a i tak pokud jsme je nikdy nemeli moc radi.
Ucta je mnohem srozumitelnejsi. Mame uctu k nasim detem, pratelum a partnerum? Milujeme je, to ano, casto ukoncime konverzaci
na telefonu slovy "miluji te", ale jak casto nekdo rekne "ctim te"? Mame plno kritiky, souhlasu a lasky, ale ne opravdove
cti. Nemyslim si, ze se to da zamenit s laskou. Laska se muze splest s vlastnictvim - to se ucta neda. Laska je intimnejsi,
ale tak promenliva - ucta vypada stabilnejsi, temer spolehlivejsi.
Cest - premyslim
o svatebnich slibech a prohlasenich Skautu. O rytirich a jejich damach, a ano, o bozich. O starych bozich, kteri pusobili
rust urody a plodnost zvirat a vychod slunce. Bohyne, tak ohromujici jako samo zrozeni, tak nevysvetlitelna jako laska a tak
neodvratitelna jako smrt. Premyslim o cteni toho, co se neda ovladat a casto ani ne pochopit, protoze je za tim vyznam, ktery
jde za nas vlastni vyznam, je tam duch a velke Mysterium.
A co by to znamenalo,
ctit Temnou Bohyni v nasich zivotech, ve svete? Dokazes zapalit svicku ve sve temne noci duse, kdyz te uprostred noci zachvati
hruza a promeni se v strach maleho bezmocneho ditete? Dokazes naslouchat strachu druheho, s jasnyma ocima, bez potreby jej
opravit nebo rozptylit nebo srovnavat? Dokazes citit, jak se ti pevna puda tveho zivota zacina pod chodidly propadavat a jit
dustojne, s otevrenyma ocima, kamkoliv te cesta zavede? Dokazes i nadale uvitat ubyvani mesice, zmenu rocnich obdobi, prichod
rana a kazdy nadech, at uz se deje cokoli? Dokazes se podivat do tvare Temne Bohyni, demonum vlastni duse a zemrit pred nimi
s laskou v srdci?
Toto by bylo
uctivanim Temne Bohyne. Navic, pokud na ni nezapomenete v radostnych dobach zivota, pokud v dobe leceni ji podekujete a v
dobe plnosti ji date...tehdy ji zivite. A mozna kdybychom to vsichni delali, nemela by takovy hlad. Mozna bychom pak s ni
meli cistsi vztah, ne jenom na osobni urovni, ale kolektivne, cely svet.
Jak pisu, tak
se rok priblizuje k Samhainu, tady na jizni hemisfere. Spirala se staci dovnitr a my budeme tento fakt oslavovat a ctit Temnou
Bohyni v nasich ritualech. Poctime smrt a bolest a utrpeni, tvar Mysterii, a uprostred nich vykoname nasi praci leceni a celosti.
Ctim ji ne protoze musim, protoze je jedinou cestou ke svetlu, ale proto, ze je - nepopiratelne existuje. Existuje jako soucast
rytmu, a nejen soucast - je svazana s kazdym zacatkem a koncem, zrozenim a smrti, at uz galaxie, ery nebo individua.
Kdyz se vydavame
na tyto cesty s uctou v srdcich, jsme i tak rozsekani na kousky. Tohle neni cesta k nesmrtelnosti nebo vystupu z bolesti ci
teto zeme, na kterou jsme se narodili. Je to stezka prijmuti toho, co ma byt, souhlasu k mysteriu a transformaci. V uctivani
temne Bohyne tak ziskavame neco z jejiho neuhybajiciho pohledu, urcite porozumeni nezbytnosti jejiho noze a jistou milost
ci lasku k otaceni se jejiho kola a ke zniceni toho, co nam snad byvalo drahe. Pri jejim uctivani se mozna zacneme dobrovolne
vzdavat kontroly a nabidneme ji pratelstvi.
Kez tomu tak
je.
|
|
Jane
Meredith
je knezka Bohyne, ktera se
vasnive venuje praci s ritualem a mytem k leceni a oslave. Ma za sebou dlouholetou zkusenost s magickymi a zenskymi kruhy
orientovanymi na Bohyni, podpurnymi a feministickymi skupinami. Jsou ji znama temata vztahu, sexuality, incestu, sebevedomi,
transformace aj. Ma obzvlaste blizky vztah k Temne Bohyni a zajimaji ji souvislosti mezi osobnimi pribehy a mytickymi a archetypalnimi
cestami. Zije v Australii, kde pravidelne porada workshopy, prave tak jako ve Velke Britanii.
Jane by mela zajem
nabidnout svoji praci take v Ceske Republice, pokud by se objevili spolehlivi organizatori. Pokud vas tato moznost zajima,
prosim, napiste na email Hane Evansove
Workshop Journey to the Dark Goddess ve Velke Britanii 8-10/8/2003
|
|
|
|
|
|
|
|
PRECTETE SI:
Sylvia Brinton Perera: SESTUP K BOHYNI
Iniciacní cesta zen
Návrat k Velké bohyni za ucelem obnovení pramenu a ducha
zenství je pro moderní zenu jedním z nejdulezitejsích kroku na ceste k celosti. (...) Musíme znovu objevit a zachránit to,
v cem patriarchální rád spatruje pouze nebezpecnou hrozbu a co nazyvá desivou matkou, dracicí nebo jezibabou. (...) Zmínené vnitrní setkání predstavuje iniciacní moment nezbytný pro vetsinu moderních zen západního sveta;
bez neho nejsme uplné...
URYVEK Z KNIHY:
Inanna, tvorivá
ve vsech oblastech, rovnez uzdravuje, dává zivot a skládá písne, které prý plynou z jejího luna. Ovládá téz emocionální pochody:
Trápit, urázet, ponizovat, znesvecovat - a uctívat
- je tvou doménou, Inanno. Skleslost, nestestí, zal - a radost a dobrá nálada - jsou tvou doménou, Inanno. Chvení, udes,
hruza - a trpyt a sláva - jsou tvou doménou, Inanno...(31)
V mnoha básních, jez o ní byly napsány, se jí prisuzuje celé spektrum
afektu: je milující, zárlivá, truchlící, radostná, ostýchavá, exhibicionistická, zlodejská, vásnivá, ctizádostivá, stedrá
a tak dále.
Kniha je brozována, formátu mensího nez A5: 126 x 198 mm, 128 stran, bezná cena: 159 Kc
Vydalo nakladatelství Tomáse Janecka, Brno 2002, Edice Studie
Ke koupi online zde:
http://knihy.casodej.cz/knihy01.htm#bohyne
(JEJICH CENY: sleva 20 %: 127 Kc / sleva
25 %: 119 Kc / sleva 30 % 111 Kc)
|
|
|
|