Festival - Rej Zenskeho Principu

Je to neuveritelny. Za par tydnu - v dnech od 29.4. do 2.5.2004 - na statku ve vesnici s pruhovanymi drevenicemi nedaleko krasneho Machova jezera zacina Festival Bohyne. Prvni, pokud vim, sveho druhu v Ceske Republice, osobity a rozhodne sverazny odraz jinych festivalu a akci, ktere jako houby po desti propukaji v ruznych zemich sveta, aby oslavovaly navrat Matky Bohyne, Zenske tvare vesmiru, do naseho povedomi. Muj davny sen .... a sen mnoha dalsich srdci a dusi, a Jeji sen, obraz, ve kterem si Ona tvori...

Konference Bohyne v Glastonbury, UK

Jak se asi projevi toto sneni do nasi pozemske roviny, do roviny, ktera je Jejim kralovstvim, plnym vjemu zraku, sluchu, chuti, hmatu a cichu, plnym pocitu, moznosti radosti, rozpoznani, touhy, nadeje, nadseni, nejistoty, rozbiti starych predstav, limitaci, volby mezi svobodnymi moznostmi...jak se asi Bohyne zrodi ze svych plodovych vod sneni do nasich hlinou a temperami zamazanych rukou, skrze nase nadsenim rozehrata tela, skrze krouzici boky brisnich tanecnic, skrze prekvapeni a zvidavost a rozruch a otazky a nastrazene usi pri Jejich slavnostech, ritualech davajicich formu Jejimu paradigmatu, tak cerstvemu, krehouckemu a prece pevne zahnizdenemu tlustymi tisiciletymi koreny v nasem osobnim podvedomi, v kolektivnim nevedomi, v nasich ceskych krajich.

"Objevi se seminka, ktera se spontanne otevrela

v zenskych srdcich

a divoke netusene moznosti se zjevi ve snech

na druhe strane sveta ..."

(Miriam Dyakova, 1995)

...tak mi tvrdi slova kalendare "We'moon", ktery mi prave prisel postou, kdyz pisu tato slova. Namatkou jsem jej otevrela na kvetnu, abych tam uvidela zarivy obraz"Zeny-Motyla", samanky prerodu v novou formu. Jeji nahe telo je pomalovane henou vzory bujare kveteny, veliky oranzovy motyl ji vytryskava ze srdce, ze zarici hrudi, jeji tvar i joni (vulva) jsou zakryte posvatnou maskou zvireci lebky pomalovane dalsimi vzory zivota. Smrt - odumirani starych tesnych predstav, ktere uz mozna neslouzi nasemu naplneni, ktere neodpovidaji na touhy, derouci se k povrchu na proudu spodnich vod, jde ruku v ruce s narozenim, vypuknutim ven z transformativni kukly, zhmotnenim noveho vhledu, novych drive jen tusenych moznosti, zakouti a zahybu duse, ktere byly az doposud svraskle v mokre tme pulsujici hlubokym tepem Byti..

Sosky bohyni v Narodnim muzeu v Praze

O cem to vubec mluvim? Pro me osobne Bohyne vzdy znamena svobodu vytahovat na svetlo vlhke hedvabne vlakenko me vnitrni pavuciny, ktera me poji k siti sveta, dokonce kosmu, ke spojitostem - nikoli odlisnostem - mezi vsemi formami stvoreni a "roztvoreni". Znamena to treba vnitrni pohnuti, ktere mi dychne na vnitrnosti, kdyz se podivam na hlineny zlomek figurky v muzejni vitrine. Vidim jeji siroke boky, mala, kulata naderka a ruce vztazene k nebi a nepotrebuji se ptat akademiku na jejich mericimi pristroji prokazane nazory, jen slysim svou probuzenou bunecnou pamet kricet: Ano, ona uctiva tu samou silu, jejiz vibrace drncely mym telem, kdyz jsem rodila, kdyz jsem se milovala, kdyz jsem v kruhu sester sdilela sve zenske pribehy, zapsane do letokruhu me kostni tkane, kdyz jsme spolu zpivaly v horke tme sweatlodge, kdyz jsme navstivily kamenne chramy Matky Bohyne rozesete po cele stare Evrope, kdyz jsem tise kontemplovala bezcasovou latkovou panenku formujici se pod mymi prsty, kdyz jsem se divala do oci svemu synovi, pote, co jsme se pohadali a pak jsme si spolu odpustili...

Bohyne je pro me predevsim laska.

Laska, ktera se ze same lasky sama ze sebe zhmotnuje do tisicerych forem od tech nejsubtilnejsich po ty nejnemilosrdnejsi. Jejimi tvaremi je cela skala od soucitici svetle Kuan Yin po Kali, pomazane krvi (metaforickych) setnutych hlav. Laska je pod povrchem vsech Jejich zdanlive neslucitelnych forem, projevu a archetypu.

Ptam se sama sebe, co to pro me znamena. Pravdou je, ze Bohyne se mi vzdycky strasne spatne vysvetlovala. Je to vnitrni zazitek, osobni, intimni vztah s tou dimenzi zivota, ktera je lidska a personifikovana a mysli neuchopitelna a transpersonalni zaroven, ktera zivot dava i bere, ale hlavne jej neustale, nezastavitelne meni v cycklickych proudech casu.

Bohyne je pro me oslava krasne pomijivosti na tvari vecneho. Jeji spiritualita se vyznacuje radovanim se ze stvoreni - ale stvoreni, jak dobre znamo, podleha zmene, procesu a zkaze. Bohyne rika: Vychutnej kazdy okamzik! Raduj se z kazdicke kapicky potu vytryskle na sve kuzi. Hluboce nasaj vzduch do svych plic - kazdym momentem chutna jinak. Ani ma tvar nezustane na chvili stejna - podivej se dobre na kazdou z nich, vryj si ji do pameti, at uvedomi Tvoji dusi o svem ukolu, a pak ji pust a otevri se te dalsi, ktera se otevira pred Tebou... Kolotoc duse, kaleidoskop jejich tisice stripku, ktere nam skladaji nadherne obrazy, mapy na ceste k celistvosti.

Chram Bohyne v Glastonbury, UK

Uzij si sveho tela, uzij si sveho "pytle masa a kosti", daneho bezcase dusi jako nadherneho svatebniho daru ve svazku s touto pozemskou dimenzi... Prozri, ze podminky, ktere nas poutaji a tiha tela jsem Ja, vseprozarujici Duse, a touzim po tom, byt jako takova pochopena, a osvobozena od zasti a nenavisti, ktera me za mou schopnost upoutat ve formu po tisicileti provazela.. Osvobod se z tohoto upoutani tim, ze jej prijmes...a zamilujes si. Ze jej pochopis jako krasny darek....a oslavis jej jako takovy, das mu poctu, ktera mu pravem nalezi. Timto prijmutim a zaradovanim se uvolnis ohromnou silu a radost ze zivota, ktera tkvi v kazde Tve bunce, ktera prosi o probuzeni, o pouziti, o projeveni se navenek.

Uvolni cestu kricici radosti ze zivota, otevri dvere veselym jezdcum na kolobehu zivota, setri zavoje prachu a pohledni do zserelych pokladnic moudra a sily hluboko uvnitr sebe - uvnitr svych kosti, krvinek, tkani a telesnych stav, dveri a mostu k sile a vedomi, ktere jdou daleko za nase doposud poznane moznosti...

Bohyne pro me znamena nove cesty k me vlastni celistvosti i uplnosti toho, co me obklopuje, skrze ucteni jejich forem. Otevira mi nove, prekvapive radosti z rozeznani nekonecnosti toho, co je zdanlive konecne, aniz bych musela limitovost zatracovat a odvrhovat. Proto, a prave proto, se mi libi "nabozenstvi", nebo chcete-li, cesta Bohyne. Ta cesta je plna veseli a oslav, ale kdyz prijde cas, i odvahy podivat se do cerne, znetvorene tvare stinu, a prijmuti jej se stejnou uctou a vdecnosti, jako prijimame lichotivou hostinu svetla.

Knezka Hazel

Jak uz jsem rekla, Bohyne konec koncu rozhodne neni jen cernobila, je mezi jinymi i archetypem cyklu roku a promeny prirody se vsemi jejimi jemnymi nuancemi a vyrazy jejiho probuzeni, rustu, plodnosti, sklizne, zaniku i zimniho spanku. V zenskem tele se tento fyzicky cyklus odrazi ve fazich narozeni se, detstvi, prvni a kazde dalsi menstruace, sexu, porodu, materstvi, zraleho zenstvi, prechodu, faze, ktera je s patricnou uctou v zenske spiritualite nazyvana "moudra starena"a nakonec odlozeni naseho "pytle masa a kosti" (jak rika krasna knizka, prelozena do cestiny, Dcery Medene Zeny od Anne Cameronove). Na ceste Bohyne se zastavujeme na kazdem tomto mezniku casu a bereme si jeho nauceni k srdci a vzdavame mu hold ritualem - u roku slavime jeho svatky jako je napr. keltsky Beltaine, Samhain, Letni a Zimni rovnodennost atp, u zivotnich obdobi podstupujeme oslavne a transformativni iniciace - ritualy prechodu.

Kolik z toho, co nam Bohyne nabizi, muzeme okusit na festivalu? Jen zlomecek, jen ochutnavku. Vzdyt my vsichni se teprve ucime a nesmele otevirame Jejim poselstvim a mysteriim, skryvanych po tisicileti pod rouskou zakazanych tajemstvi, poznani davno roztristenemu a roznesenemu na kopytech valecnych koni.

Musime se spolecnymi silami zhluboka nadechnout a ponorit se do hloubi vlastniho nitra, kde se pod nam znamym povrchem skryva tolik pokladu, tolik moudra, tolik rozvzpominani, tolik leceni, tolik stripecku neuveritelne nadherne mozaiky... Vynaseni techto stripecku na povrch a skladani vecne se vyvijejiciho, promenliveho obrazu, kde kazdy stripek nas oslnuje zari, spalujici veskery strach a pochyby, je ukolem i dedictvim zen i muzu, protoze my vsichni, kteri tancime na Zemi v havu z masa a kosti, jsme Jejimi detmi.

Brian Charles

Datum, na ktere byl festival stanoven, je v nasi zemi znamo jako doba puvodne folklorniho zvyku "paleni carodejnic". Ve stejnou dobu vyznavaci prirodnich nabozenstvi, jako je napr. wicca, oslavuji Beltaine, svatek sexuality, sily vnitrniho ohne a plodnosti prirody (ktere je clovek samozrejme soucasti). V jedne ci druhe forme se lide tradicne schazeji na kopcich a veseli se okolo ohne. Jednim z ucelu tohoto naseho festivalu je promenit stare vedomi, ve kterem je jeste potreba a nevedoma touha carodejnice nicit a vyjadrovat jejich nepochopeni vysmechem, v paradima, kde carodejnice rozeznavame jako zastupkyne a nositelkyne Zenskeho Principu, jako Bohyni vedome sestoupenou do tela, a jejich prijmuti, uvitani, a rozeznani aspektu, ktery predstavuji, jako zadouciho uvnitr nas samych.

Hana Evansova (Valpurga, www.Bohyne.com)

"Nikdy, nikdy neztratime cestu ke studni Jeji Pameti

a sila Jejiho zivouciho plamene zase vyslehne ven

Tak jako trava se tlaci skrze temnou hlinu na slunecni svetlo,

tak i my vstanem, protoze ziznime po vodach zivota,

ke kterym jdeme

Budem zase zit..."

(Never lose our way, chant)

Festival Bohyne 2004

se kona ve Skalce u Doks

29.4. - 2.5.2004

podrobny program a dalsi informace na