Je známo, že "Panagia", obraz ženské síly, je nejoblíbenější postavou řecké nábožnosti. Slovo "Panagia" neznamená "Panna Marie", ale prostě "Vše Svatá", v ženském rodě. Mohlo by to být, a pravděpodobně bylo, jedno z pojmenování Bohyně. Název "Panagia Myrtia" znamená "Vše Svatá Myrta" v ženském rodě, a mohl být užíván už v předkřesťanských dobách.

Palianský klášter je postavený kolem otevřeného dvora s kostelem uprostřed. Schůdky ke každé z cel, obkružujících dvůr, byly pokryté rozkvetlými květináči: sladce vonící bazalka, křiklavě růžové muškáty, omamný bílý jasmín. Jeptišky, celé v černém, jako by nepřevyšovaly pět stop* a bylo jim všem přes sedmdesát. Tmavovlasá malá Naomi si tu musela připadat doma. Já se cítila jak Alenka v říši divů.

Myrta v Paliani

Zvuk zurčící vody nás přivedl k Panagii Myrtia, velice staré myrtě. Z jejích kořenů vyrůstají nové zelené větve, různě se ohýbají a vytvářejí tak tlustý, složitě spletený kmen. Kamenná zídka ohrazuje posvátný prostor kolem stromu a ke kmeni je pripevněná malá skleněná vitrína s ikonou Panagii, Vše Svaté, Matky Boží. Na větvích stromu byly připevněné různé berle a odhozené zdravotnické podpory, důkaz zázračné léčivé síly Vše Svaté Myrty. Ručně psaná cedulka nás nabádala: "Prosíme, ulomte si ze stromu pouze suché větvičky. Požehnání těm, kteří tak učiní." Přeložila jsem to z řečtiny ostatním a očarovaně jsme si každá odlomila malý klacík.

Přistoupila k nám jeptiška s roztomilou tváří, menší než Naomi, asi kolem padesátky. Řekla nám, že je z jeptišek nejmladší. "Téměř všechny sestry jsou opravdu staré a nemocné... Už po léta se k nám nikdo nový nepřipojil." "Ale co se stane se stromem a s tímhle místem, jestli nikdo nový nepřijde?" zeptala jsem se. "Panagia se postará o řešení," odpověděla sebejistě, "modlíme se za to každý den." "Strom je svatý," dodala, " protože se na něm našla ikona Panagii. Když ji zkusili dát do kostela, vždycky se v noci vrátila na strom. Nakonec jeptišky pochopily, že Panagia chtěla být uctívána ve stromě. Myrta je přes tisíc let stará."

Nechtěla jsem dělat nic, co by mohlo jeptišky urazit a tak jsem naplánovala jen jednoduchý rituál. Přivezla jsem z Atén stužky mnoha různých barev a navrhla, aby každá z nás jednu přivázala na větev stromu, možná přidala malý votivní dáreček, a něco si přála. Omotala jsem stužky kolem kusů čtvrtky, aby se cestou nezmuchlaly. Když jsem je podala skupině, navrhla jsem, ať si každá vezme tu, která je navrchu, místo aby si vybíraly určitou barvu. Doufala jsem, že na mě zbyde tmavě růžová stuha, která pro mě reprezentovala Afroditu a radosti sexuality, ale místo toho na mě vyšla nebesky modrá.

Freska z Knossosu - posvátný háj a tanec

Rozhodla jsem se, že se podělím o vlastní příběh s Vše Svatou Myrtou. Sedla jsem si ve stínu koruny, hned vedle kamenné zídky ohrazující posvátný prostor. Bylo pro mě citlivé hovořit o mém zklamání v lásce, o ztrátě sebedůvěry, ztrátě mé víry v můzu, která mě inspirovala ve psaní, v Bohyni, v samotný život. Hovořila jsem o léčivé síle, kterou jsem vnímala v posvátném stromě a v ikonách Panagii v kostele. O hněvu, který jsem pocítila, když jsem se dozvěděla, že myrta byla posvátným stromem Afrodity, Bohyně, která mě, jak jsem to cítila, tak krutě zradila. Řekla jsem jim, jak jsem vykřikovala svůj hněv a uslyšela Její odpověď: Já jsem tě nikdy neopustila. Nevěděla jsem, co si ostatní o tom příběhu budou myslet, ale později mi několik žen řeklo, že moje ochota tak upřímně mluvit jim umožnila otevřít se své vlastní bolesti a odevzdat ji stromu.

Navrhla jsem, ať každá meditujeme nad tím, proč jsme dostaly určitou barvu stužky, než ji na strom přivážeme. Když jsem se podívala na tu svou bledě modrou, vzpomněla jsem si, že jsem předchozího dne koupila jasně modrý korálek, ochranu proti "zlému pohledu". V mnoha kulturách modrá barva ochraňuje proti zlu. Na řeckém venkově se modré "oko" vždy připíná na šaty miminka, které opouští dům. Našla jsem ten korálek v tašce, navlékla jej na stužku a žádajíce Bohyni o ochranu jsem jej přivázala na strom. Nyní si uvědomuji, že jsem dostala barvu ochrany, protože jsem tehdy byla v procesu svlékání staré kůže, ochranného krunýře. Stávala jsem se měkkou a zranitelnou jako novorozeně. Modrá stužka byla příslibem bezpečí.

Valpurga (Hana Evansová) a Kateřina Kramolišová pořádají 11ti denní dovolenou na Krétě

Mystérium krétské Bohyně

aneb 'Ženské putování po posvátných a silových místech minojské kultury',

v červnu 2005.