Zázračný strom - Bohyně na Krétě III. převzatý
článek
Druhý den jsme navštívily
ženský klášter v Moni Paliani a místní strom Panagia Myrtia, Posvátnou Myrtu. Úcta, prokazovaná této myrtě,
je důkazem přežití prastarého uctívání Stromu Života. Kromě fresky v Knossosu, na které ženy
v kostýmech tančily kolem posvátných stromů, jsme viděly také zlatý prsten v muzeu v Heraklionu, na němž
byly vyobrazené ženy, jak pečují o posvátné stromy v kamenné ohrádce. Ženy oslavovaly Strom Života dávno
před napsáním Genesis. Biblický příběh byl napsán jako polemika proti kulturám, které považovaly Ženu,
Hada a Strom za posvátné. V palianských jeptiškách, které kolem posvátné myrty sází květiny pro Svatou Paní, vidíme
záblesk pradávných kněžek, které kolem Stromů Života vytvářely zahradu pro Bohyni.
Je známo, že "Panagia", obraz ženské síly, je nejoblíbenější postavou řecké
nábožnosti. Slovo "Panagia" neznamená "Panna Marie", ale prostě "Vše Svatá", v ženském rodě. Mohlo
by to být, a pravděpodobně bylo, jedno z pojmenování Bohyně. Název "Panagia Myrtia" znamená "Vše Svatá
Myrta" v ženském rodě, a mohl být užíván už v předkřesťanských dobách.
Palianský klášter je postavený kolem otevřeného dvora s kostelem uprostřed. Schůdky
ke každé z cel, obkružujících dvůr, byly pokryté rozkvetlými květináči: sladce vonící bazalka, křiklavě
růžové muškáty, omamný bílý jasmín. Jeptišky, celé v černém, jako by nepřevyšovaly pět
stop* a bylo jim všem přes sedmdesát. Tmavovlasá malá Naomi si tu musela připadat doma. Já se cítila jak Alenka
v říši divů.

Myrta v Paliani
Zvuk zurčící vody nás přivedl k Panagii Myrtia, velice staré myrtě. Z jejích
kořenů vyrůstají nové zelené větve, různě se ohýbají a vytvářejí tak tlustý, složitě
spletený kmen. Kamenná zídka ohrazuje posvátný prostor kolem stromu a ke kmeni je pripevněná malá skleněná vitrína
s ikonou Panagii, Vše Svaté, Matky Boží. Na větvích stromu byly připevněné různé berle a odhozené
zdravotnické podpory, důkaz zázračné léčivé síly Vše Svaté Myrty. Ručně psaná cedulka nás nabádala:
"Prosíme, ulomte si ze stromu pouze suché větvičky. Požehnání těm, kteří tak učiní." Přeložila
jsem to z řečtiny ostatním a očarovaně jsme si každá odlomila malý klacík.
Přistoupila k nám jeptiška s roztomilou tváří, menší než Naomi, asi
kolem padesátky. Řekla nám, že je z jeptišek nejmladší. "Téměř všechny sestry jsou opravdu
staré a nemocné... Už po léta se k nám nikdo nový nepřipojil." "Ale co se stane se stromem a s tímhle místem, jestli
nikdo nový nepřijde?" zeptala jsem se. "Panagia se postará o řešení," odpověděla sebejistě,
"modlíme se za to každý den." "Strom je svatý," dodala, " protože se na něm našla ikona Panagii. Když
ji zkusili dát do kostela, vždycky se v noci vrátila na strom. Nakonec jeptišky pochopily, že Panagia chtěla
být uctívána ve stromě. Myrta je přes tisíc let stará."
Nechtěla jsem dělat nic, co by mohlo jeptišky urazit a tak jsem naplánovala jen
jednoduchý rituál. Přivezla jsem z Atén stužky mnoha různých barev a navrhla, aby každá z nás jednu přivázala
na větev stromu, možná přidala malý votivní dáreček, a něco si přála. Omotala jsem stužky
kolem kusů čtvrtky, aby se cestou nezmuchlaly. Když jsem je podala skupině, navrhla jsem, ať si každá
vezme tu, která je navrchu, místo aby si vybíraly určitou barvu. Doufala jsem, že na mě zbyde tmavě růžová
stuha, která pro mě reprezentovala Afroditu a radosti sexuality, ale místo toho na mě vyšla nebesky modrá.

Freska z Knossosu - posvátný háj a tanec
Rozhodla jsem se, že se podělím o vlastní příběh s Vše Svatou Myrtou.
Sedla jsem si ve stínu koruny, hned vedle kamenné zídky ohrazující posvátný prostor. Bylo pro mě citlivé hovořit
o mém zklamání v lásce, o ztrátě sebedůvěry, ztrátě mé víry v můzu, která mě inspirovala ve
psaní, v Bohyni, v samotný život. Hovořila jsem o léčivé síle, kterou jsem vnímala v posvátném stromě
a v ikonách Panagii v kostele. O hněvu, který jsem pocítila, když jsem se dozvěděla, že myrta byla
posvátným stromem Afrodity, Bohyně, která mě, jak jsem to cítila, tak krutě zradila. Řekla jsem jim, jak
jsem vykřikovala svůj hněv a uslyšela Její odpověď: Já jsem tě nikdy neopustila. Nevěděla
jsem, co si ostatní o tom příběhu budou myslet, ale později mi několik žen řeklo, že moje
ochota tak upřímně mluvit jim umožnila otevřít se své vlastní bolesti a odevzdat ji stromu.
Navrhla jsem, ať každá meditujeme nad tím, proč jsme dostaly určitou barvu
stužky, než ji na strom přivážeme. Když jsem se podívala na tu svou bledě modrou, vzpomněla
jsem si, že jsem předchozího dne koupila jasně modrý korálek, ochranu proti "zlému pohledu". V mnoha kulturách
modrá barva ochraňuje proti zlu. Na řeckém venkově se modré "oko" vždy připíná na šaty miminka,
které opouští dům. Našla jsem ten korálek v tašce, navlékla jej na stužku a žádajíce Bohyni
o ochranu jsem jej přivázala na strom. Nyní si uvědomuji, že jsem dostala barvu ochrany, protože jsem
tehdy byla v procesu svlékání staré kůže, ochranného krunýře. Stávala jsem se měkkou a zranitelnou jako
novorozeně. Modrá stužka byla příslibem bezpečí.

Uctívání Bohyně a stromu
Když jsme uvázaly stužky - ostatní také přidaly votivní dárečky - a nabídly
jsme své modlitby, utvořily jsme kolem stromu ověnčeného stuhami kruh. Jedna z nás se rozpovídala o své barvě
stužky. Za chvíli jsme všechny hovořily o darech, které jsme objevily v barvě, která si nás vybrala. Pak
jsme se vzaly za ruce a Robin se zeptala, jestli nám může zazpívat. Stará jeptiška stála u kruhu a s milým
úsměvem nás pozorovala. Uvědomila jsem si, že naše pocity a gesta jí musela být blízká a nevadilo, že
jsme zpívaly Bohyni a nikoli Panagii, protože slovům nerozuměla. Po několika písničkách, které nás
Robin naučila, jsme se uzemnily opřením se zády o strom. Jedna z žen se rozplakala a šla jsem ji podpořit.
Ostatní se tiskly ke stromu ještě po dlouhou dobu.
Klášter jsme opouštěly jenom se zdráháním. Druhý den mi Marian a několik
dalších řeklo, že kdybychom na dovolené navštívily jenom Paliani, bývalo by to stačilo. Nebyla to
jen krása posvátného stromu, o co tu šlo. Někde hluboko uvnitř nás se mýtus, který označoval Ženu,
Hada a Strom jako symboly zla, začal hroutit.
* asi 160 cm
Informace v angličtině o Moni Paliani
Článek vyňat z knihy “Odyssey with the Goddess - a spiritual quest in Crete”
od Carol P. Christ. Autorka žije od r.1988 celoročně v Řecku a každé jaro a podzim vede poutě k Bohyni
na Krétě . Má PhD v náboženských studiích z Yale a je autorkou knih Diving deep and surfacing a Laughter of Aphrodite
a co-editorkou časopisu Womanspirit Rising a Weaving the Visions.
Valpurga (Hana Evansová) a Kateřina Kramolišová pořádají 11ti denní dovolenou
na Krétě
Mystérium krétské Bohyně
aneb 'Ženské putování po posvátných a silových místech minojské kultury',
v červnu 2005.
|