Jednim z vybornych nastroju tkalcu kultury je ritual. V roztristenem svete zijeme v zacarovanem kruhu nicivych vzoru. Ritual nam muze pomoci obnovit kulturu zivota.    

Ritual je zpusob, jakym kultura uzakonuje a potvrzuje vlastni hodnoty. Prechody, ktere kultura oznaci ritualem, se povazuji za dulezite, ty, ktere zustanou neoznacene, se stavaji nezajimavymi. V teto kulture se jen malo zenam venuje nejaka pozitivni oslava, ktera by oznacila jejich prvni menstruaci. Zacatek zenstvi se stava dobou studu ci rozpaku, a ne dobou hrdosti, kdybychom vsak tuto dobu oslavovali, hluboce bychom potvrdili hodnotu zeniny vlastni, v tele zakorenene sily.

Ritual se muze stat svobodnym prostorem, otvorem vytrzenym v tkanine kontroly. Tradicni fraze Remesla "mezi svety" na sebe bere novy vyznam: stojime jednou nohou za instituci ovladani, jednou nohou v jinem svete mysterii, spojujice oba jsme most, ktery do kazdodenniho sveta vnasi pocit posvatneho. A tak se to kazdodenni meni, prohlubuje, az to posvatne jako podzemni proud opracuje ovladani odspodu.

Tvorba zivych vzorcu nam neni cizi. Je to prosta a bezna schopnost. "Moc delat budovy krasnymi je ulozena v kazdem z nas - delat z nich ta nejkrasnejsi mista, jaka jste kdy videli nebo o jakych se vam snilo. Mate moc to vytvorit, prave v teto chvili, tak, jak jste..."

Ritual a mytus jsou jako zarodecne krystaly novych vzoru, ktere v zaveru pretvori kulturu kolem nas. Vize, ktere sdilime, ciny, ktere vykoname, cini nase vnitrni hodnoty hmatatelnymi.

Zijeme prodchnuti velkymi silami udrzujicimi zivot, ktere do sebe vtahujeme a zase je vyplivujeme ven jako morsti zivocichove, kteri se zivi vodou oceanu. V urcitych chvilich muzeme citit, jak se tyto prilivy a odlivy pohybuji skrze nas. Smysl ritualu je vytvorit situace, ve kterych tyto chvile mohou nastat.

Ritual je vzorova akce. Tradicni formy a procesy ritualu jsou pribliznymi pravidly resicimi problemy, ktera plati, otevreme-li se velkym zivotnim silam.

Vzory ritualu spolecne tvori rec, ktera muze byt pojmenovana a popsana prave tak, jako napriklad vzory architektury. Stejne jako budova musi mit vchod, i my potrebujeme prechod ke vstupu do ritualniho prostoru a casu. Carodejnice tak cini pomoci uzemneni se, ocisteni a vytvoreni kruhu. Kazda kultura ma svou specifickou tradici, ale kazda nas prenese pres hranici, za vsedni starosti do rise tajemstvi.

Kdyz provadime ritual opakovane, vytvorime si repertoar vzoru. V ruznych tradicich budou ruzne, ale nebudou si navzajem odporovat, protoze jsou ruznymi zpusoby reseni stejneho problemu. Zadny neni lepsi nebo horsi, jen jak spravny nam pripada v tu kterou chvili.

Vzory ritualu stanovi podminky potrebne k leceni a svobode. V ritualu si cenime jeden druheho pro nase samotne byti. Vidime Bohyni, Bohy, zive v kazdem z nas. Ritual samotny dava hodnotu jakekoliv zmene nebo prechodu, ktere poznacuje.

V ritualu vytvarime symbolicky prostor ochrany a bezpeci, ve kterem zlomime nadvladu (naseho vnitrniho Kritika) a svobodne vyjadrime, cokoli prijde. Pustime posuzovani, bereme to, co kazdy nabizi, jako dary, ne jako predstaveni, ktere mame kritizovat. Jsme si v kruhu rovni, slouzime pouze energii, ktera nas obnovuje, kdyz se skrze nas pohybuje. Ritual nas vyzivuje tim, ze oznacuje cykly zrozeni, rustu, rozkladu a obnovy, ktere nas udrzuji zive.

Ritual muze byt predavan z generace na generaci, a muze byt vymysleny, vytvoreny, zkritizovany a predelany, aby naplnil potreby nasi komunity a nasi doby. Kdyz se to, co v ritualu funguje, opakuje, po case to na sebe vezme svou vlastni silu. Ponorit se jednou nahy do oceanu na zimni rovnodennost znamena dotknout se divokosti zivlu. Norit se kazdy rok, s celou komunitou, znamena posbirat tu divokost a vplest ji do pramenu a cyklu nasich vlastnich zivotu, takze se stane zivou casti nasich dejin, kdy si kazdorocne, v soku z chladu, vzpomeneme, co to bylo, co jsme v predchozich letech pustili: svatebni venec darovany vlnam, kdyz manzelstvi odumrelo, titulni stranka novely, ktera nebyla nikdy vydana, strach. Take vzpominame na sily, ktere jsme vyvolali, a na zmeny, ktere jsme ucinili, a na zmeny zivlu kolem nas: rok, kdy stale prselo, rok, kdy byly nadherne zapady slunce, rok, kdy jsem byla v Nikaragui a potaji s prateli utikala z kostela, abychom se vrhli do tepleho, fosforeskujiciho zalivu Corinto.

Dokonce i v jednotlive tradici, jako je carodejnictvi (witchcraft), se ritualy lisi. Take se meni, rostou a vyviji, zakoreni v urcitych mistech a odrazi urcite momenty v historii komunity. Ritual, ktery je zivy, neustrne ve forme. Kdyz zapisujeme ritual, riskujeme, ze jej zabijeme. To, co tady predkladam, jsou formy a techniky, ktere byly vyvinute v me vlastni komunite nebo v me vlastni praci. Nereprezentuji witchcraft jako celek, ale me vlastni nazory. Zustanou zive, pokud je vezmete jako navrhy, jako osnovu, ktera ma podnitit predstavivost; zahynou, pokud je budete povazovat za nezmenitelne, univerzalni a konecne.

Tradice zachovava uzitecne vhledy, nastroje a techniky. Carodejnictvi nas uci celkovy vzor ritualu, jehoz kazdy prvek je sam o sobe vzorem. Ritualy v teto knize nejsou specificke pro carodejnictvi, ale nasleduji skryte struktury ritualu Remesla.

Ritual Remesla zacina prechodem vstupu: ocistenim a uzemnenim se. Pak vytvorime posvatny prostor utvorenim kruhu. Do posvatneho prostoru zavolame aspekty sily, Bohyne, Bohy, predky. Carujeme, tzn. skrze chanting, vypraveni, tanec, meditaci, bubnovani nebo vizualizaci menime vedomi, vybuzujeme silu, cestujeme v predstavach. Obvykle koncime hostinou - sdilenim jidla a piti jako hmatatelne formy vzajemne pece - a pak udelame prechod navratu a otevreme kruh.

Abychom porozumeli ritualu, musime rozumet magickemu konceptu energie. Predstavujeme si energii jako silu, ktera proudi nasimi tely ve vzorech, ktere se muzeme naucit identifikovat. Energie, ktere Cinane rikaji chi, Havajane mana, Japonci ki, proudi skrze vsechny zive a nezive veci. V ritualu ji vybudime a vytvarujeme ji do vzoru, ktere nam mohou prinest to, co vizualizujeme. I kdyz je energie mene hmatatelna nez hmota, ucime se uvedomovat si ji, vnimat, nekdy videt, a vedome ji zamerovat. Muzeme kazdy z techto vzoru nechat promenit v situaci, ktera podporuje svobodu.