More je nase matka
Africké vzpomínky
La
Mer est notre mere
Andre van Lysebeth
Na morském brehu s knihou v ruce pochopil. Proc vsechna
nábozenství a politické struktury se snazí potlacit zenu, protoze ona je silnejsí nez muz. Ona je stvoritelka zivota a nositelka
svetla a lásky. Ona nedokáze nikdy to, co muz, zabíjet svoje vlastní deti. Pochopil, proc videl v televizi stovky vrazd, ale
nikdy ne porod dítete. Proc stovky a tisíce let nábozenství i mocnosti svetské zakazují a zakrývají pohled na nahou zenu,
ale porádají klidne verejné popravy. Strach proti lásce. Proc se zakrývá dámská kvetinka, protoze je nejmocnejsím symbolem
na svete, je bránou prevtelování dusí do naseho trojrozmerného sveta, je symbolem stvorení, silnejsím nez vsechny církve dohromady.
* * *
Dívá se na more, uzívá pocitu divoké prírody
za ním, nenapodobitelných zvuku africké noci, vune práve pripravované domorodé vecere, která poslouzí k nasycení
vsech detí prítele Issaky. Rusná metropole je daleko a existuje jenom on, zvuky stále se opakujícího príboje, neco,
co jeste dobre nechápe, ale do ceho uz vstoupil svým príchodem na africký kontinent, svými rozhovory s místními holkami, obchodníky
i podvodníky, s temi, kterí na rozdíl od Evropanu jeste porád jsou v kontaktu s prírodou, tradicemi, carodejníky.
Je zpátky ve meste, je sám a toulá se po nocním Abidjanu,
naslouchá divoké smesici zvuku, kterou jen africká metropole muze vytvorit, pije pivo v baru, a smeje se na místní krásné
lehké holky. Noc je dlouhá a cesta vede k samanum na Treichville a zpátky na Plateau, okolo baru do knihkupectví, nejvetsím
v Západní Africe.. Najednou má v ruce knihu a nápis jakoby ho pritahoval, neví, co znamená, ale tlustá kniha je jeho a vítá
ho znovu africká noc. Jedno magické slovo TANTRA zustává s ním i v noci a teprve ráno ve své kancelári chvíli zapomíná.
Konecne zase zpátky v chatrci u more, sám jenom se
zvukem more a pomíjivým kouzlem noci. Ranní beh v trísti vln a první paprsky vycházejícího slunce na nahých telech.
A pak kniha se otevírá, ale on ji necte, spís jakoby
se vracel do svých minulostí, myslenek a hlubokého podvedomí. Toulá se s Andrém v Indii pred mnoha tisíciletími, je fascinován
krásným zivotem pradávných civilizací, které jakoby se vracejí ze zapomnení. Civilizací bez válek a zlocinu, harmonicky rízených
moudrými zenami, milujícími manzelkami a milenkami. Postupne se rozpomíná na vznik zivota, na multidimensiální struktury mnohovrstevné
reality, které se odkrývají jenom zasveceným a carodejum.
More je nase matka. Stamiliony lidí ze studeného evropského
severu putuje kadorocne k mori, a neví o tom, ze jejich pohoda v morském príboji a slunecní pláze otevírá jejich podvedomé
archetypy a vrací je do kolébky jejich zivota, detství, jeste dál. Jeste jsem se nenarodil, jsem v deloze, jsem mladý, jsem
starý, jsem v záhrobním svete. Vecný kolobeh tisícu zivotu. Magie a fascinace zivlu, na nichz stojí svet. Tantra. Ohen je
slunce, voda je more, vzduch je vánek nasycený vuní príboje, zeme je hrející písek hemzící se malými kraby. Akasa je v pralese,
v ocích malých cernousku a starých carodejníku smejících se podivínským Evropanum, kterí si myslí, ze voodoo je nejaká atrakce
pro turisty.
Knihu uz necte, kniha mu otevírá nový pohled na vsechno,
o cem drív premýslel, ale nedokázal syntetizovat. Nevedel, ze není treba vymýslet nový pohled na svet, ze vsechno tu bylo
a je. Tady a ted. Pochopil, proc vsechna nábozenství a politické struktury staré i nové se snazí potlacit zenu, protoze ona
je silnejsí nez muz. Ona je stvoritelka zivota a nositelka svetla a lásky. Ona nedokáze nikdy to, co muz, zabíjet svoje vlastní
deti. Pochopil, proc videl v televizi stovky vrazd a tisíce mrtvých, ale nikdy ne porod dítete. Proc nábozenství i mocnosti
svetské od nepameti zakazují a zakrývají pohled na nahou zenu, ale porádají klidne verejné popravy. Strach proti lásce.
Proc se zakrývá dámská kvetinka, protoze je nejmocnejsím symbolem na svete, je bránou prevtelování dusí do naseho trojrozmerného
sveta, je symbolem stvorení, silnejsím nez vsechny církve dohromady.
Carodejky se vracejí na svet a spolu prinásejí zmatenému
lidstvu zpet Bohyni. Intuice vítezí nad chladným rozumem, magie nad vodou, díte nad dospelým. Svet nebude znicen a lidský
rod prezije. V té chvíli zijeme, tady a ted jsme soucástí nového sveta, který se tvorí prostrednictvím nasich kazdodenních
svobodných tvurcích cinu. První je myslenka, pak slovo a písmo, potom realita. Neviditelné ovládá viditelné.
Chci se stále vracet do své chatrce u more.
Pojdte
se mnou...
